V galerii hrdinů víry nacházíme několik obrazů ze života židovského praotce Abrahama. Jeho životní příběh je tak barvitý, že by k jeho popisu nestačil jen jeden obraz. Proto se mu budeme věnovat trochu déle.
Jako kluk jsem se těšíval na chvíle, kdy jsme s dědou vyráželi na výpravy do neznáma. Ono to bylo neznámo pro mne. Dědeček dobře věděl, kudy půjdeme a dopředu plánoval, co vše mi během toho výletu ukáže.
Chodíval jsem s ním rád, přestože jsem nikdy předem nevěděl, kam jdeme. Ale díky předchozím zkušenostem jsem věděl, že se s ním nemusím bát. Navíc jsem se vždy těšil, co nového poznám.
Díky tomu si tak trochu dokážu představit, co asi Abraham prožíval, když ho Bůh vyzval, aby opustil město, ve kterém žila jeho rodina, a vydal se na dlouhou cestu, na které ho bude provázet Hospodin.
Apoštol Pavel, náš průvodce galerií hrdinů víry, nám k prvnímu obrazu, který znázorňuje tohoto poutníka, říká: "Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde." (Židům 11,8; ČEP)
Spousta lidí se v dnešní době vydává dobrovolně na adrenalinové dovolené. Často neví, kam jednou, kde budou nocovat, co budou jíst. Cíl je jen jeden – zažít dobrodružství. Kvůli adrenalinu jsou často ochotni riskovat zdraví i život.
Abraham se nevydává na dovolenou, nehledá adrenalin. Odchází, protože důvěřuje svému Bohu. Později, když už bude putovat několik let, uslyší od jednoho mocného muže zvláštní vyznání: V té době řekl Abímelek a Píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: "Bůh je s tebou ve všem, co činíš." (Genesis 21,22)
Ano, víra dává odvahu vykročit do neznáma. Věřící ale musí mít jistotu, že to, co má udělat, je Boží vůle. Musí si být jistý tím, že ho na tuto cestu posílá Bůh. Musí mít jistotu, že Bůh půjde s ním. Jen tak dokáže projít místy, která by sám nikdy nezvládl. Jen tak dokáže zvládnout situace, ve kterých by bez Boží pomoci selhal.
Máte někdy pochybnosti? Měl je i Abraham. Jednou, když se nachází ve složité situaci, přizná: "Když mě bohové po odchodu z otcova domu nechali bloudit..." (Genesis 20,13)
Bůh Abrahamovi slíbil, že půjde s ním. Pokud se ho Abraham drží, je mu dobře. Když se Boží ruky pustí, prožívá období, kdy pochybuje o tom, že se může spolehnout na boží doprovod. V takových chvílích má pocit, že je sám, opuštěn "bohy". A právě tehdy se dopouští největších chyb...
Bůh zve na podobnou cestu i mne. Na cestě mi chce pomáhat budovat víru, která se nebude bát uchopit Boží ruku a vydat se s ním na velkou životní výpravu do neznáma. Na výpravu, která nás nakonec dovede do Božího království.
Jaké to tam bude? Pavel píše: "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují." (1.Korintským 2,9)
