Víra v Boha se projevuje i důvěrou v to, co řekl Hospodin. Mojžíš s tím měl velké zkušenosti. Mnohokrát byl v situaci, kdy nic nenasvědčovalo tomu, co se podle Boha mělo stát a na co se měli Hebrejové připravit.
O jedné takové situaci v Mojžíšově životě píše apoštol Pavel: "Věřil, a proto ustanovil hod beránka a dal pokropit dveře jeho krví, aby se zhoubce nemohl dotknout prvorozených." (Židům 11,28)
Připomeňme si, o co tehdy šlo. Hospodin posílá Hebrejům, kteří byli egyptskými otroky, následující vzkaz: "Desátého dne tohoto měsíce si každý vezmete beránka podle svých rodů, beránka na rodinu. Kdyby byla rodina malá a na beránka by nestačila, přibere si každý souseda, který bydlí nejblíže jeho rodiny, aby doplnil počet osob. Podle toho, kolik kdo sní, stanovíte počet na beránka.
Budete mít beránka bez vady, ročního samce. Vezmete jej z ovcí nebo z koz. Budete jej opatrovat až do čtrnáctého dne tohoto měsíce.
Navečer bude celé shromáždění izraelské pospolitosti beránky zabíjet. Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží u domů, v nichž jej budou jíst...
Tu noc projdu egyptskou zemí a všecko prvorozené v egyptské zemi pobiji, od lidí až po dobytek. Všechna egyptská božstva postihnu svými soudy. Já jsem Hospodin. Na domech, v nichž budete, budete mít na znamení krev. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi.
Ten den vám bude dnem pamětním, budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu. Budete jej slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení." (Exodus 12,3-7+12-14)
Vládce Egypta odmítá poslechnout Hospodina. Nechce dovolit Židům, aby odešli do pouště vzývat a slavit svého Boha. A tak na Egypt dopadají pohromy, které mají faraónovi pomoci v rozhodnutí, že bude respektovat Boží vůli.
Celkem devět přírodních katastrof dopadá na Egypt, ale jeho panovník se stále vzpírá. Proto má přijít poslední. Vše prvorozené v této zemi zahyne. Zemí projde "zhoubce", který mine jen ta obydlí a ta hospodářství, kde budou zárubně vstupních dveří potřeny krví obětovaného beránka.
Mojžíš se naučil důvěřovat svému Bohu a tak tento vzkaz vyřizuje nejen Hebrejům, ale i všem obyvatelům Egypta včetně jeho vládce. Nastává stanovená noc. Všichni Hebrejové a spousta dalších obyvatel Egypta respektuje Boží slova a včas udělají přípravy, aby ochránili své prvorozené. Farao se opět vzpírá Božímu rozhodnutí a spoléhá na svá božstva. Ráno zjišťuje, že jeho země přišla o následníka trůnu...
Židé pak konečně vycházejí z Egypta a stávají se svobodnými. Děje se tak i díky Mojžíšově víře. Dokázal důvěřovat všemu, co říká Bůh.
Jak jsme na tom my? Dokážeme důvěřovat tomu, co čteme v Bibli? Věříme třeba zprávě o stvoření světa, nebo se nad ní usmíváme, protože současná věda... Jak se díváme na popis celosvětové potopy? Je to fakt nebo ji považujeme za báji?
Faktem zůstává, že Ježíš hovořil o stvoření i o potopě jako o něčem, co považoval za skutečnost. Byl Ježíš lhář? Nebo neznal pravdu? Pak ale nemohl být Bohem a naše víra je zbytečná.
Mojžíš důvěřoval Božímu slovu. Já to chci dělat stejně jako on.
