Seděl jsem ve vlaku, který mne vezl domů. Vyřizoval jsem něco na Slovácku a cestu vlakem jsem bral jako malý bezstarostný výlet, během kterého mohu obdivovat krajinu, psát na počítači nebo jen tak dřímat.
Vypadalo to, že vyhraje dřímota, jenže pak jsem z vedlejšího sedadla zaslechl: "Vidíš ta žlutá pole? To vše patří Babišovi!" Seděli tam dva pánové. Jeden mluvil o tom, jak místopředseda vlády postupně skupuje půdu po celé republice, druhý se mu snažil oponovat.
Dověděl jsem se, jak jednoduše to pan Babiš dělá. Nabídne pomoc: osivo, hnojivo nebo postřiky za zdánlivě výhodných podmínek. Chvíli počká a po čase trochu přitáhne oprátku. Většina zemědělců pak raději prodá a nechá se zaměstnat...
Oba pánové se přeli o to, zda a v jak velkém střetu zájmů se vícepremiér nachází. Padla při tom věta: "Pokud o tom pochybuješ, tak se podívej okolo. Jeho střet zájmů je přímo úměrný žluté ploše polí. Máš pocit, že je to málo?"
Dřímota mne přešla. Žlutá viditelně dokazovala, jak bohatne člověk, kterého volilo tolik lidí, protože mu uvěřili, že s ním ve vládě bude líp. No, nevím jak nám, ale panu Babišovi je určitě zase o hodně líp, než jak mu bylo před volbami. Žlutá zřejmě nelže.
V první třídě jsme se učili básničku o rodných lánech. Možná by se ji mohly učit děti i dnes. Jen v malé úpravě:
"Velké, širé, Babišovy lány
jak jste žluté na vše strany..."
Žluté lány svědčí o rozsahu střetu zájmů, ve kterém se jako štika v rybníku s chutí pohybuje Anrej Babiš, místopředseda vlády.
Je té žluté už dost na to, aby vyvolala silnou politickou alergii, která povede k tomu, že voliči příště panu Babišovi a jeho hnutí ANO vystaví jasné a nekompromisní NE?
