Před dvěma roky Zdeňkovi, mému kolegovi, během krátké doby zemřeli oba rodiče. Nejdříve máma a pak táta. Často jsem na něho myslel. Jak to prožívá? Mohl bych mu nějak pomoct? Potkali jsme se, když při zařizování pozůstalosti navštívil město, kde bydlím.
"Ahoj Zdenku", zavolal jsem na něj, když jsem ho uviděl, "často na tebe v poslední době myslím."
Podíval se na mne a pak smutně odpověděl: "Vlastíku, už se za mne nikdo nemodlí. Víš, dřív jsem si ani neuvědomil, jak je to pro mne důležité." Jeho táta s mámou každé ráno i večer při své modlitbě mysleli i na něj a jeho rodinu.
Díky tomuto Zdeňkovu vyznání jsem si tehdy uvědomil, že moji rodiče ještě žijí a také se za mne modlí. Zdeňkovi jsem slíbil, že se za něj budu modlit místo jeho rodičů. Hned mu ale dopředu přiznal, že jak se znám, na rozdíl od jeho rodičů na něj občas určitě zapomenu.
Máte ještě své rodiče? Také na vás myslí! Možná se za vás nemodlí, ale myslí na vás. Mohou to projevit různě. Tím, že vám napíšou dopis, pošlou balíček, zavolají na mobil nebo napíšou sms. Těch způsobů je více. Mohou vám třeba dávat peníze nebo dobře míněné rady...
Máte rodiče? Pak si tohoto pokladu, který ve svých rodičích máte, važte.
Od toho setkání se Zdeňkem se v mém životě něco změnilo. Nejen, že se za něj modlím, ale děkuji i za své rodiče. Každý den se jim snažím také poslat sms nebo jim zavolat. Dát jim najevo, že je mám rád a že jsem rád, že je mám.
Sms posílám i mým synům i manželce, která si s našimi kluky zase píše přes ICQ. Doufám, že si jednou, stejně jako já, začnou vážit toho, že mají někoho, kdo na ně myslí. Někoho, kdo se za ně modlí.
Vážím si svých rodičů a jsem rád, že žijí i rodiče mé manželky. Vím, že na nás myslí každý den. Můj život je díky Zdeňkovi najednou bohatší o další rozměr, který jsem dříve moc nevnímal.
PS: Pro Vás, co se "modlit neumíte" a chtěli byste to zkusit, krátká ukázka takové modlitby:
"Bože, děkuji Ti za mé rodiče i za mé děti, manželku a přátele. Chraň je prosím. Chraň prosím i mne. Díky. Amen."
