Server iDnes.cz včera přinesl zprávu: "Němečtí poslanci vyzvali křesťany po celé zemi, aby během vánočních bohoslužeb zazpívali také jednu muslimskou píseň."
V článku, který server iDnes.cz zveřejnil 22. prosince 2014 je také napsáno: S myšlenkou přišel muslimský poslanec Spolkového sněmu za stranu Zelených Omid Nouripour. „Byla by to úžasná známka pokojného soužití náboženství, kdyby se v kostele zpívala islámská píseň a v mešitě zase vánoční koleda,“ uvedl poslanec. Jeho stranický kolega Thomas Funk ho v myšlence podpořil: „Potřebujeme porozumění, úctu a toleranci.“ Toho se dá prý docílit třeba právě jednou takovou písní během křesťanského svátku.
Z uvedeného je zřejmé, že oba pánové nemají tušení, co to je skutečná tolerance a také neví, proč se křesťané o vánocích setkávají na bohoslužbách.
Základní rozdíl mezi křesťanskými vánocemi a pohanským slunovratem spočívá v tom, koho v tyto dny uctívám a oslavuji. Již dlouho před vznikem křesťanství bylo v tomto období uctíváno slunce, jako dárce života. Křesťané ale věří, že dárcem života je Bůh a že v osobě Ježíše Krista přišel osobně na naši Zemi, aby nám nabídl řešení našeho problému - smrti. Přijetím jeho nabídky můžeme získat jistotu věčného života v jeho království.
Křesťané se po celý rok scházejí na svých bohoslužbách, aby slavili a uctívali Ježíše. V období vánoc i během adventu si pak připomínají to, že se Ježíš jednou vrátí a všem, kteří o to stojí, umožní žít v prostředí, kde už nebude zlo a jeho důsledky. Vzpomínají i na události, které provázely narození dítěte, jehož původ i početí je zahaleno určitým tajemstvím.
Do této atmosféry teď vstupují němečtí zelení se svým návrhem, aby křesťané o vánocích vedle Ježíše uctívali i Alláha. Věří, že jedna píseň změní soužití mezi muslimy a křesťany. Věří, že tím docílí větší tolerance ze strany křesťanů vůči vyznavačům islámu.
Nakonec, i kdyby se křesťané naučili nějakou píseň k poctě Alláha a zazpívali ji, problém, kterým je nebezpečí islamizace Evropy, nevyřeší.
Osobně se domnívám, že současný problém není na straně křesťanů. V době, kdy v islámu narůstá počet zastánců svaté války a šaríi - islámského práva, je Evropa tolerantní až příliš. Rozmáhající se Islámský stát by pro nás měl být varováním. Na jeho území můžeme vidět, jak se jedná s těmi, kdo si dovolí věřit jinak, než ti, kteří na tomto území vládnou.
Pokud si dáme trochu práce, pak na internetu najdeme fotografie tisíců lidí, kteří přišli o hlavu jen proto, že se odmítli podřídit. Umírají drastickým způsobem. Jejich hlavy jsou pak pro výstrahu jiných napíchnuty na kůly a vystavovány jako odstrašující příklad. Popravám musí přihlížet i malé děti, aby se naučily, jak vypadá ta správná spravedlnost.
Díky médiím se dovídáme jaký vztah mají představitelé Islámského státu k ženám. Pokud žena vyznává něco jiného než oni, může být v rámci převýchovy beztrestně bita a znásilňována. Aaž se jí její "majitel" nabaží, může ji prodat někomu jinému...
Představitelé Islámského státu vyzvali francouzské muslimy, aby se pomstili za účast Francie na válce proti tomuto samozvanému státu. V posledních dvou dnech se našli dva fanatici, kteří za pokřiku "Alláhu akbar" najížděli do lidí, kteří nakupovali dárky pro své blízké, a několik jich zranili. Jeden jako zbraň použil osobní auto, druhý nákladní.
To, co by nás mělo znepokojovat, je skutečnost, že těmi nejhorlivějšími hrdlořezy jsou muslimové, kteří na území Islámského státu přijíždějí z Evropy.
Určitě uslyším námitku, že to, o čem píšu, nedělají všichni vyznavači Alláha. Většina s tím nesouhlasí. Ano, je to pravda. Problém je v tom, že ta většina mlčí. Muslimové, kteří netouží řezat hlavy "bezvěrců" mlčí, protože mají strach, že by dopadli stejně, kdyby si dovolili říci něco proti.
Když jsem včera četl zprávu o nápadu německých zelených, položil jsem si otázku, s čím přijdou příště. Možná navrhnou heterosexuálům, aby se v rámci tolerance vůči homosexuálům občas vyspali s příslušníkem téhle menšiny a homosexuálům zase, aby totéž udělali s někým, kdo má opačné pohlaví. Dokázali bychom tak, že nejsme xenofobní.
Předpokládám, že oba pánové mají jako zelení ekologické smýšlení. Jak by se tvářili, kdyby po nich někdo chtěl, aby na své chatě občas do krbu místo polínka přihodili PET láhev? Asi by se jim to líbilo stejně, jako jejich rada křesťanům.
V Evropě i v naší zemi máme svobodu vyznání. Můžeme si svobodně věřit nebo nevěřit. Pokud naše víra nebo nevíra neohrožuje druhé, pak nám nehrozí žádné sankce. Tato svoboda není samozřejmostí a je třeba ji chránit. Její potlačování může začínat třeba tím, že nám někdo začne mluvit do toho, jak bychom měli prožít sváteční dny, které jsou před námi.
Období, které je před námi, můžeme prožít různě. Můžeme spolu s pohany uctívat slunce, s křesťany Ježíše, další možností je z těchto dnů udělat svátky konzumu a plného břicha. Workoholici mohou dál bez přestání pracovat...
Díky svobodě vyznání, kterou zatím v Evropě máme, může každý prožít následující dny podle svého svědomí. Važme si toho.
