Šalomoun dochází k závěru, že není dobré odkládat na pozdější dobu to, co chci vykonat dnes, protože pokud umřu, už se k tomu nikdy nedostanu. Při tom bych neměl zapomínat, že žiji na světě, kde není spravedlnost. Nevyhrává vždy ten, kdo je nejlepší a hladovět může i moudrý člověk.
Jak je to možné? Proč jsou někdy moudří chudí a proč se z odvážných vždy nestávají hrdinové? Šalomoun na to má jednoduchou odpověď:
"Záleží na tom, zda se člověku naskytne
v pravou chvíli vhodná příležitost." (Kazatel 9,11)
Každý z nás dostává v životě různé šance. Je na nás, zda je uchopíme a využijeme. Pokud ne, možná už žádná další šance nepřijde.
Šalomoun ale hovoří o tom, že příležitost musí přijít v pravý čas. Jak to myslí? Stačí se podívat do oblasti sportu a najdeme spoustu příkladů toho, jak je důležité, aby přirozený talent dostal příležitost vyniknout. Podobné je to i v oblasti umění. Mnozí vynikající herci nebo zpěváci se nikdy nedostanou na televizní obrazovku jen proto, že nebyli v pravou chvíli na pravém místě.
Asi jen málo Čechů nezná jméno Jaromír Jágr. Patří k nejslavnějším světovým hokejistům. Je mistrem světa, olympijským vítězem, na ruce má prsten, který smí nosit jen vítězové Stanleyova poháru. I ve svých dvaačtyřiceti letech ještě stále hraje špičkový hokej v NHL.
Co myslíte, byl by tím, čím je, kdyby se narodil třeba domorodým obyvatelům Amazonie? Nebo kdyby se narodil i v naší zemi, ale v době, kdy v padesátých letech minulého století komunisté budovali "železnou oponu", aby se nikdo nemohl dostat "na západ"?
Napadá mne ještě jeden příklad, který se mi vybavil při čtení Šalomounových slov. V roce 1992 jsme se s kamarádem zúčastnili v Holandsku oslav 400. výročí narození Jana Ámose Komenského. Díky tomu jsme se mohli seznámit s několika místními lidmi.
Na jedné návštěvě jsme se na vlastní kůži přesvědčili o platnosti přísloví "Jiný kraj, jiný mrav!" Paní domácí vytáhla krabičku s cukrovím, se kterou nás obešla a každému nabídla. Jako správní Moraváci jsme odmítli. Mysleli jsme si, že si dáme později. Jenže to jsme se zmýlili. "Později" už nebylo. Naše hostitelka krabičku se sladkým obsahem zase schovala do skříně a my už jsme druhou šanci na ochutnávku nedostali.
Žijeme na světě, kde každý z nás dostává nějakou šanci a záleží na nás, co s ní uděláme. Možná bychom mohli žít úplně jinak, kdybychom vždy, když se nějaká šance naskytne, měli dost odvahy ji chytit za pačesy a využít. Sám vím, kolik podobných šancí jsem zmařil jen svou vlastní nerozhodností.
Když už hovoříme o příležitostech, je třeba podotknout ještě jednu podstatnou skutečnost. Sice všichni dostáváme šanci, ale ne všichni stejnou. Záleží na tom kdy, kde a komu se narodíme. Podle toho se odvíjí naše "startovní pozice".
Možná o to víc oceníme skutečnost, že u Boha máme všichni stejné šance. Apoštol Pavel nás ujišťuje: "Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši." (Galatským 3,26) Bůh nám dává nabídku věčného života, a je jen na každém z nás, jak s touto jedinečnou příležitostí naloží.
