Všichni čtyři novozákonní evangelisté popsali příběh Petrova zapření. Ježíš ho varoval, ale on se chvástal, že jemu se něco takového nemůže stát. Myslel si, že je nejlepší ze všech. Nebyl. Během krátké chvíle svého učitele třikrát zapřel. Šel tak daleko, že se dokonce zaštiťoval přísahou, že Ježíše nezná.
Vlastně na tom byl podobně jako Jidáš. Jidáš se rozhodl vše ukončit sebevraždou. Proč nešel Petr stejnou cestou? Jak to, že přežil? Jak to, že se z něho stal jeden z pilířů křesťanské církve?
Něco o tom naznačuje ve svém dopise: "Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději." (1. Petrův 1,3) Petr měl s novým začátkem svou vlastní zkušenost. Když si uvědomil svou zradu, utekl. Pak o všem přemýšlel a uvěřil, že mu Ježíš odpustil.
Po Ježíšově vzkříšení spolu s ostatními učedníky lovil ryby. Nechytili ani jednu. Zklamaní se blížili ke břehu, na kterém stál Ježíš. Petr ho ale nepoznal. Poradil jim, kde mají vhodit síť a když ho poslechli, měli v síti najednou sto padesát tři ryb. V té chvíli se stalo něco zvláštního: Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!"
Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou. (Jan 21,7)
Petr si uvědomil, že na břehu stojí učitel, kterého třikrát zapřel. Nechává úlovek ostatním a brodí se za Ježíšem. Touží po jeho ujištění, že mu odpustil. O něco později sedí všichni u snídaně: Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?"
Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky."
Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?"
Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!"
Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?"
Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád."
Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce! Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš."
To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: "Následuj mne!" (Jan 21,15-19)
Petr zažil nový začátek. Měl svou osobní zkušenost s odpuštěním. Proto ví, co píše. Není to jen nějaká teorie, vyčtená z knížek. Je to něco, k čemu se vrací každý den.
Přečtěme si jeho slova ještě jednou v parafrázovaném textu Nového zákona: "Díky a čest vzdejme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše, že pro jeho milosrdenství jsme mohli začít zcela nový život plný naděje, protože Ježíš vstal z mrtvých."
Každý se někdy dostane do situace, kdy touží po nové šanci. Ježíš nám ji nabízí. Přeje si, abychom začali znovu s novou nadějí. Přeje si, abychom se od něho naučili dávat novou šanci lidem, kteří nám v minulosti ublížili. Chce nás naučit odpouštět svým životním partnerům, dětem, přátelům... Prostě každému, kdo to bude potřebovat.
Nakonec, něco podobného nás učí i ve své vzorové modlitbě: "A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám." (Matouš 6,12) Přijměme i dnes jeho nabídku nové šance.
