V poslední době narůstá počet lidí, kteří jsou postiženi tzv. chronickým únavovým syndromem (CFS). A protože jsem se s tímto problémem setkal i u mých přátel, začal jsem přemýšlet, nakolik se může něco podobného stát i mně.
Přestavte si kamaráda, který má rád svou práci, je obětavý, rád pomáhá druhým, stará se o svou rodinu... Vše je v pohodě až do chvíle, kdy najednou zjistí, že v tom, co doposud dělal a zvládal, není schopen pokračovat.
Sami lékaři zatím nemají jasno, jaké jsou příčiny této nemoci. Chronický únavový syndrom postihuje centrální nervový systém, imunitní systém a způsobuje i úpornou svalovou bolest. Není to tedy nic, co bychom měli bagatelizovat.
Podle lékařů existuje jedenáct pomocných kritérií a tři tělesné příznaky tohoto onemocnění. Nemocí trpí ten, u koho se současně projeví osm z jedenácti pomocných příznaků, nebo šest pomocných a dva tělesné příznaky.
Pomocná diagnostická kritéria CFS:
1) zvýšená teplota
2) bolest v krku
3) bolestivé mízní uzliny
4) celková svalová slabost
5) bolesti svalů
6) dlouhotrvající únava po cvičení
7) bolesti hlavy
8) bolesti kloubů
9) poruchy spánku
10) neuropsychologické potíže – zapomnětlivost, zmatené myšlení, nesoustředěnost, deprese
11) náhlý počátek – v průběhu několika hodin nebo dnů
Tělesná kritéria:
1) zvýšená teplota
2) zánět hrdla
3) hmatné nebo citlivé mízní uzliny
Určitě není bez zajímavosti, že tato nemoc byla dříve něčím neznámým. Jistě, můžeme to odbýt tím, že lékařská věda nebyla na takové úrovni. Jak už jsem psal, lékaři se zatím neshodli na tom, co tuto nemoc způsobuje. Je ale velice pravděpodobné, že na její vznik má velký vliv i náš životní styl.
Jak vypadá život většiny z nás?
- Život na doraz – práce od nevidím do nevidím.
- Energetické nápoje – vybičují nás k výkonu, i když už naše tělo žádá odpočinek.
- Ponocování – televize, večírky, internetové diskuze...
Kdysi lidé chodili spát se slepicemi, protože večerní svícení bylo drahé. Dnes většina populace chodí spát dlouho po západu slunce. Abychom to vše zvládali, cpeme se různými posilujícími preparáty, pijeme nápoje, které mají naše tělo vyburcovat k výkonu ve chvíli, kdy bychom naopak potřebovali spánek a odpočinek.
Nejsem lékař. Ale úvahy nad problémem některých mých přátel (a milionů dalších lidí na celém světě) mne dovedly k tomu, že jsem se rozhodl zvolnit.
Sám pro sebe jsem si napsal takové malé Sedmero:
- budu pracovat rozumě,
- budu se radovat z toho, co mám,
- budu pozorněji naslouchat svému tělu,
- budu udržovat dobré vztahy,
- udělám si čas na odpočinek (třeba spánek po obědě),
- budu chodit dřív spát a
- jeden den v týdnu vypnu.
Jak už jsem psal, nejsem lékař. Mohu být úplně vedle a i při dodržování tohoto sedmera mohu onemocnět chronickým únavovým syndromem. Přesto si myslím, že mi život podle mého Sedmera neuškodí.
Nakonec, ono to mé Sedmero vlastně není mé. Není to nic nového. Naši předkové tak žili po generace.
