Již potřetí se zastavíme na návštěvě u farizea, který pozval Ježíše na hostinu do svého domu. Přišla tam i žena, která neměla zrovna dobrou pověst, což hostitele moc nepotěšilo. Nejvíc ho ale rozladilo, že jí Ježíš nezabránil v tom, aby mu polila nohy vzácným olejem a utírala vlastními vlasy.
Ježíš, který to vše čte v srdci muže, od kterého přijal pozvání, mu vysvětlí, proč této ženě nebrání, aby vyjádřila své pocity, které vycházejí z její touhy po odpuštění hříchů. Dokonce tuto ženu pochválí za to, že má odvahu vyjádřit svou vděčnost i svou víru v to, že jí bylo odpuštěno. Z toho, co Ježíš říká, je možné usoudit, že se s touto ženou setkal už dřív, protože její skutek je odezvou na odpuštění, které jí bylo dáno.
Mne ale zaujala slova, která Ježíš této ženě říká. Podívejme se ještě jednou na závěr tohoto příběhu: Řekl jí: "Jsou ti odpuštěny hříchy."
Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: "Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?"
A řekl ženě: "Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!" (Lukáš 7,49-50)
V poslední době se znovu setkávám s lidmi, kteří se snaží dokázat, že k našemu spasení jsou důležité skutky. Dokonce podle některých jsou skutky schopné dát našemu srdci pokoj a jistotu spasení.
Je docela možné, že si něco podobného myslela i tato žena. Možná právě proto přišla k Ježíši. Nemusela to být jen vděčnost, co ji přivedlo na nápad, aby obětovala svůj drahý svatební parfém a vylila ho na nohy muže, který jí ukázal pravdu o tom, že ji Bůh nejen miluje, ale dokonce je ochotný odpustit jí vše, za co se tak styděla.
Ježíš čte v jejím srdci. Těší ho, že tato mladá žena znovu prožívá radost nejen ze života, ale i z vlastního spasení. Současně také vidí, co této ženě hrozí. Mohlo by se jí stát, že se časem začne domnívat, že spasena je díky tomu, co udělala, když jí Bůh nabídl spasení. Proto jí znovu říká, že ji nezachránilo nic z toho, co udělala, ale za svou záchranu vděčí jen své víře, která ji pomohla najít důvěru v Boží odpuštění.
Jen ten, kdo přijme Ježíšovo učení, že jsme spaseni vírou, může získat pokoj do svého srdce. Tento pokoj ale můžeme mít v srdci jen tak dlouho, dokud bude naší myslí vládnout víra ve spasení z Boží milosti.
Ježíš jí říká: "Jdi v pokoji." Jinými slovy: "Zůstávej v pokoji. Nedovol druhým, aby tě o tvůj pokoj, který jsem ti dal, připravili různým zpochybňováním tvé jistoty spasení!"
Je zvláštní, jakým sdělením navazuje Lukáš na tento příběh: "Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly." (Lukáš 8,1-3) Mám čím dál víc dojem, jako by nám tu Lukáš chtěl říci, že mezi těmito ženami byla i ta, která Ježíši na hostině u farizea pomazala nohy vzácným svatebním parfémem. Nechtěla přijít o pokoj ve svém srdci. Chtěla mít stále jistotu své záchrany pro Boží království a tak se rozhodla, že bude chodit s Ježíšem. V jeho přítomnosti jí bylo dobře a cítila jistotu, že ji Bůh přijímá takovou, jaká je.
Jak už jsem psal, často se setkávám s křesťany, kteří dovolili, aby jim někdo zpochybnil, že jsou spaseni z víry. Často říkají: "Věřím, že jsem spasený z víry, ALE..." A pak následuje něco, na co spoléhají pro případ, kdyby ta víra nestačila. Připomínají mi Řeky, kteří měli "Panteon" plný bohů a pro případ, že by na některého boha zapomněli, tak ještě postavili oltář neznámému Bohu. Křesťan má jen jednoho Boha a ke spasení mu stačí pouhá víra. Víra, že mu Ježíš odpouští hříchy a současně s tím ho postupně proměňuje a připravuje na věčný život ve svém království.
Moudré přísloví říká: "Všichni chtějí jen vaše dobro. Tak jim nedovolte, aby vás o ně připravili." Podobné je to i s vaším spasením. Nedovolte nikomu, aby vás připravil o jistotu, že to Ježíš myslí vážně, když i vám říká: "Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!"
