Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. (Lukáš 12,43+44)
Den návratu Ježíše Krista na naši planetu přitahuje pozornost křesťanů už téměř dva tisíce let. Mnozí se snaží spočítat, kdy to bude. Snaží se zjistit datum, o kterém Ježíš řekl, že ho zná jen Bůh. Připravují se tak o čas, který by mohli věnovat dobrým skutkům a radosti z toho, že je Ježíš přijal mezi své učedníky.
Místo hledání toho, co nám Bůh nezjevil, se mám raději věnovat tomu, čím mne Stvořitel pověřil - mohu pomáhat těm, kdo se mají hůř než já a mou pomoc potřebují. Nejlepší pomocí pro většinu potřebných je ukázat jim cestu k soběstačnosti.
Do sociálního šatníku ADRA docházela jedna romská žena. Vždy odvážela několik pytlů oblečení. Ptali jsme se jí, proč má tak velkou spotřebu a zjistili jsme, že v této rodině nikdy neslyšeli o tom, že se dá oblečení vyprat. Sehnali jsme jí pračku a naučili ji prát. Přál bych vám vidět radost v jejích očích.
Umění pomáhat se člověk musí učit, protože jinak může tím, co dělá, škodit, nebo se mu může stát, že se stane otrokem těch, kteří zneužívají jeho dobré srdce. Proto je vždy dobré mít někoho, s kým se o tom, co děláme, můžeme poradit. Většinou stačí dobrý přítel, mohou ale nastat situace, kdy je lidská moudrost krátká a poradit nám může jen Stvořitel.
Ježíš opakovaně chválí ty, kteří „činí“. Křesťanství totiž není jen o Ježíši v ústech. To, že věřím, pocítí i mé ruce a nohy, protože moje víra bude plodit také dobré skutky. Poslušná víra totiž jedná a koná vždy, když je to třeba.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
