Už jste někdy viděli býčí zápasy? Toreador má na kordu kus rudé látky, zamává jí býkovi před očima a v tom začne vřít krev. Pak se rozhoří boj...
Objeví-li se na blogu v nadpisu článku jméno Topolánek, Paroubek, Bém nebo Rath, okamžitě se rozpoutá bouřlivá diskuze. Jako by na některé lidi tato jména působila podobně, jako rudý hadr na býka v aréně. Rozum jde stranou a zavládnou emoce, téměř vždy negativní.
Umíme ještě přemýšlet nad článkem vystihujícím pozitivní vlastnosti politika, kterého nemáme rádi? Jsme schopni dočíst do konce článek, který si dovolí zpochybnit naši politickou ikonu?
Proč to mnozí neumí? Proč to často neumím i já? Opravdu se o tom, které straně dávám svůj hlas, rozhoduji po zralé úvaze a s chladnou hlavou? Nebo svou roli hrají spíš mé sympatie a emoce?
To, že se dnes naše země nachází ve stavu, v jakém je, není jen vina politiků. A situaci nezměníme, když je všechny vyměníme. Změna musí začít u nás. Měli bychom se naučit navzájem respektovat jeden druhého, i když ten druhý má rád jinou stranu a jsou mu sympatičtí jiní politici.
Také články a diskuze na blogu iDNES.cz nás mohou učit respektovat právo druhého vyjádřit svůj názor. Pokud se to nenaučíme, budou ty letošní volby znovu více o emocích než o programu. Zůstaneme stádem, které slepě následuje vůdce, kterého jsme si kdysi vybrali a dnes už vlastně ani nevíme proč.
V posledních dnech jsem se rád začetl do článků pana Ladislava Matušky, který se snaží postupně mapovat naši politickou scénu a o to, co zjišťuje, se dělí s námi na blogu. Doufám, že bude pokračovat dál a projde postupně všechny politické strany, ucházející se o naši přízeň. Jeho články vyjadřují jeho názor, se kterým můžeme a nemusíme souhlasit. Ale i tak jsem je přivítal.
A tak, až zase v nadpisu nějakého článku uvidíme jméno, jehož vyslovení stačí k tomu aby i v nás začala vřít krev, dejme si chvíli studený obklad a teprve pak, s chladnou hlavou, čtěme celý článek. Po jeho dočtení si vyměňme obklad, počkejme až se nám sníží tlak, a pak se zapojme do diskuze.
