Jako malý kluk jsem si moc přál, abych se mohl podívat do cirkusu. Do Vyškova, kde jsme tehdy bydleli, zrovna jeden takový přijel. Po městě chodili klauni a zvali na představení.
Dodnes si pamatuji, jak vykřikovali: "Přijďte! Určitě přijďte! Uvidíte něco, co jste ještě neviděli!" A já chtěl přijít a vidět něco, co jsem ještě neviděl. Jenže maminka neměla zbytečné peníze a tak se cirkus nekonal.
Do cirkusu jsem poprvé podíval mnohem později. Bylo to už v době vysílání televize a tak jsem byl trochu zklamán. Chtěl jsem vidět něco nového, co jsem ještě neviděl v televizi, ale nic takového nepředvedli.
V úvodní kapitole knihy Kazatel můžeme číst:
"Je možno o něčem říci:
´Podívej se, to tu ještě nebylo!´?
Vše zde bylo už dávno před tím." (Kazatel 1,10)
Jak něco takového může Šalomoun napsat? Vždyť třeba chrám, který postavil k oslavování Hospodina byl tak nádherný, že ho přicházeli obdivovat lidé z dalekých krajin.
Šalomoun byl stavitel, spisovatel, vědec a také vynálezce. Přesto pokorně přiznává, že vše už tu bylo. Za vším okolo je myšlenka a projekt. To si často neuvědomují ti, kdo vstoupili do největší církve na světě a klanějí se před vírou v evoluční teorii.
Podle Šalomouna žádná myšlenka, se kterou se během svého života setkal, nebyla původní. Také všechny stavby byly jen napodobeninou nebo vylepšením něčeho, co už tu bylo.
Přemýšlel jsem třeba o mobilním telefonu. Copak tu něco takového bylo před jeho vynálezem? Bible říká, že je tu něco, co je mnohem dokonalejší. Taková modlitba nepotřebuje k rozhovoru s Bohem žádnou techniku. Stačí ji prostě vyslovit a Bůh ji slyší...
Šalomoun říká, že vše už tu bylo. Dokonce ani ten hřích, který jediný nepochází od Stvořitele, není původní. I ten byl na naši planetu zavlečen jako smrtelný virus z vesmíru.
Prorok Izaiáš ale upozorňuje na něco, co se Šalamounové konstatování vymyká: "Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli." (Izaiáš 52,13-15)
Podle Izaiáše přijde někdo, kdo přinese řešení zdánlivé skepse, kterou můžeme vnímat v knize kazatel. Prorok hovoří o "mesiáši", zachránci, který přijde z nebe, aby dal našemu životu nový smysl.
Vraťme se ale k Šalomounovi. Tím, co píše, chce oslovit každého člověka, který si zakládá na tom, že přišel s něčím novým. Sám kdysi prožíval stejně nádherné pocity, jako člověk, který se dívá na svůj podařený výtvor. Také si kdysi myslel, jak úžasnou věc vymyslel. Brzy ale poznal, že tento pocit tvůrčího štěstí dlouho nevydrží. Ten, kdo se rozhodne založit smysl svého života na slávě, jednou zjistí, že mu život protekl mezi prsty a vše, co dělal, stejně jednou postihne zmar a zánik.
A tak i nám Šalomoun radí: "Smysl života a štěstí hledej někde jinde."
