Žijeme v době, kdy je normální, že v prvé řadě myslíme na sebe. Nejdříve chci být šťastný já a potom, když ještě něco zbude, se mohou radovat i ti druzí. Myslíme si, že si tím chráníme své štěstí a nějak nám nedochází, o kolik radosti nás naše sobectví připravuje.
Zastavme se na chvíli u Mojžíšova příběhu. Když se mu povedlo po velkých nesnázích odvést Abrahámovy potomky z Egypta, navštívil ho jeho tchán Jitro. Přivedl mu jeho rodinu. Když odcházel do Egypta, nechal ženu a děti doma u tchána. Nyní se jejich cesty rozcházejí a tak se Jitro loučí s dcerou, vnoučaty i zetěm.
I v této smutné chvíli se ale dokáže radovat: Mojžíš vypravoval svému tchánovi o všem, co Hospodin kvůli Izraeli učinil faraónovi a Egypťanům, a o všech útrapách, které je potkaly na cestě, a jak je Hospodin vysvobodil.
Jitro měl radost ze všeho dobrého, co Hospodin Izraeli prokázal, a že jej vysvobodil z moci Egypta. Řekl: "Požehnán buď Hospodin, že vás vysvobodil z moci Egypta a z ruky faraónovy, že vysvobodil tento lid z područí Egypta. Nyní jsem poznal, že Hospodin je větší než všichni bohové; odplatil jim podle toho, jak se vypínali nad Izraele." (Exodus 18,8-11)
Při čtení tohoto příběhu jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem po stěhování žárlil na úspěchy mého kolegy, který po mně nastoupil na předchozí štaci. Všichni z něho byli nadšení. Byl mladý, znal jazyky, byl vynikající teolog... Prostě ideální kazatel. Já jako bych neexistoval.
Jednou v noci jsem se převaloval na lůžku a nemohl usnout. Najednou mi to došlo: "Vlastíku, vždyť ses modlil, aby po tobě přišel kazatel, který dokáže navázat na tvou práci a ještě ji posune dál. Tak proč teď žárlíš? Měl by ses radovat, že jsem vyslyšel tvou modlitbu!"
"Pane, máš pravdu. Díky, že jsi mi to připomenul. Vždyť je to bezva." Ještě chvíli jsem o tom přemýšlel a pak jsem usnul a probudil se až ráno. V dalších dnech jsem prožíval zvláštní změnu. To, co ve mně dřív vzbuzovalo žárlivost, mi začalo dělat radost.
Mojžíšův tchán byl realista. Věděl, že svou dceru a vnoučata už nikdy neuvidí. Místo, aby plakal a naříkal, tak se radoval z toho, že jeho milí budou v dobrých rukách. Těšil se z toho, že je bude chránit samotný Hospodin, který porazil i vojsko egyptského faraóna.
Zkusme dnes naslouchat vyprávění druhých. Požádejme je, aby nám vyprávěli o tom, co se jim v posledních dnech dařilo. Naslouchejme jim a pak se spolu s nimi radujme. Jitro pak udělal zvláštní věc: "Jitro, tchán Mojžíšův, pak připravil Bohu zápalnou oběť a obětní hod.
Áron a všichni izraelští starší přistoupili, aby s Mojžíšovým tchánem pojedli před Bohem chléb." (Exodus 18,8-11)
Možná můžeme dnešní sobotu vzdát svou radostí hold našemu Bohu, který je i dnes stejně mocný, jako v době, kdy se Jitro radoval z jeho mocných činů. Chvalme dnes Boha za to, že se můžeme radovat z úspěchů těch druhých.
