Naši kluci patří ke generaci, která jako první zakusila slasti svobodné reklamy v televizi. Oba dva synové proto dost často toužili po něčem, co viděli v reklamě. Jednoho dne jsem se rozhodl, že jim to náležitě vysvětlím.
Vyprávěl jsem jim o tom, jak se každý snaží prodat svůj výrobek. Hlavně jsem se snažil, aby pochopili, že to, co je v reklamě, nemusí být vždy pravda, vždyť už v základu slova je termín “klam“ a tak cílem reklamy může někdy být i oklamat zákazníka... Když jsem po delší době skončil svůj výklad, tvářili se oba dva, jako že tomu rozumí.
O pár dní později jsem byl se starším synem v obchodě. Chtěl jsem si koupit novou věž s přehrávačem CD a s dálkovým ovládáním. Prodavač mi předváděl několik možností. Když prodavač skončil, se mne Vlastík, můj starší syn, zeptal: “Tatínku, to co říkal ten pan prodavač, to byla pravda nebo reklama?“
Každý den se musíme rozhodovat. Reklamy na nás útočí na každém kroku. Jaký jogurt si dám ke snídani? Bílý, slazený nebo ovocný? Dannone nebo Müller? Do kterého supermarketu půjdu nakupovat? Kaufland, Sparr nebo Lidl? Budu se dívat na ČT, Novu, Primu či Barrandov? Který článek na blogu si přečtu?
Někteří lidé z tohoto neustálého rozhodování mají trauma a mnozí i onemocní a musí se léčit.
Spolehneme-li se na “pravdivost reklamy“, pak nás asi čeká zklamání. Včera můj kolega pronesl zvláštní moudro. Říkal: “Zklamání je vlastně cesta ven z klamu. Je to poznání klamu a tak to pro nás svým způsobem může být i vítězství.“
A tak, pokud vás třeba zrovna dnes potkalo nějaké zklamání, nevěšte hlavu. Zkuste se na vše podívat s nadhledem z té pozitivní stránky. V té jedné konkrétní věci, která vás zklamala nebo v případě toho člověka, který vám způsobil svým zklamáním bolest, už nemusíte žít v iluzi. Už znáte pravdu. A i když pravda někdy bolí, je vždy lepší, než žít v klamné iluzi.
Nebojme se ve svém životě na chvíli zastavit a přiznat si, že jdeme špatným směrem. Čím dřív zjistíme, že jsme ve slepé ulici, tím dřív se můžeme vrátit a vydat se tím správným směrem, který vede k cíli. Platí to ve vztazích, při hledání smyslu života a také v podnikání.
Je to stará a dobrá rada. Už v šestém století před Kristem napsal Jeremjáš:
"Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi." (Jeremjáš 6)
Budeme moudřejší, než Židé v Jeremjášově době?
