Dnes se chvíli zastavíme u jedné otázky, která trápila lidi v městečku Nazaret, ve kterém prožil Ježíš své dětství, dospívání i dobu, kdy se u svého otčíma učil řemeslu.
Jednoho dne opustil dílnu, svou rodinu, Nazaret a vydal se k Jordánu, kde se nechal pokřtít od Jana Křtitele. Od Jordánu zamířil do pouště, kde se čtyřicet dnů připravoval na to, co ho čeká. Teprve pak začal uzdravovat nemocné, křísit mrtvé a také kázat o tom, že se přiblížilo království nebeské.
Do svého města se vrátil jako slavný mistr a učitel: Když přišla sobota, počal učit v synagoze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: "Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama! Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?"
A byl jim kamenem úrazu.
Tu jim Ježíš řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě."
A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. (Marek 6,2-5)
Je to zvláštní. Lidé z celého Izraele se vydávají za Ježíšem, jenže ty, se kterými žil několik let v jednom městě, to nechává chladné. I v Nazaretu žije mnoho nemocných a nebo posedlých lidí. Mohli by být uzdraveni, ale nejsou, protože nemohou uvěřit, že by jim Ježíš, kterého znají od jeho dětských let, mohl pomoci.
V tomto příběhu by nám neměla uniknout jedna zdánlivě nedůležitá otázka: "Což to není ten tesař?" Všichni znali Ježíše jako člověka, který léta pracoval v rodinné tesařské firmě.
Myslím, že u této informace bychom se měli zastavit. Ježíš nebyl jen kazatel a zázračný léčitel. Jeho první profesí byla tesařina. Až do svých třiceti let se živil vlastníma rukama.
Pro lidi v Nazaretu byla tato informace "kamenem úrazu". Nedokázali se přenést přes to, že by jim měl kázat obyčejný tesař. Věděli, že Ježíš nemá žádné teologické vzdělání. Nenavštěvoval žádnou školu, nestudoval u znalců a vykladačů zákona. Jejich duchovní vůdci jim léta vštěpovali, že Písma mohou vykládat jen ti, pro které je to jejich jediná náplň života. Často se přitom odvolávali na tradice otců, ve kterých se měli problém vyznat i oni sami.
Ježíš se mohl narodit v rodině rabína nebo velekněze. Mohl se narodit v královském paláci. Dřív, než se stal člověkem, byl Bohem, pánem celého vesmíru. Proč si raději vybral rodinu tesaře? Zdá se, jako by nám chtěl ukázat, že v jeho podání teologie není důležitý původ a vzdělání, ale vztah k tomu, ke kterému nám má teologie pomoci najít cestu – vztah k Bohu.
Říká se, že jsme národem ateistů. Přesto se denně setkávám s lidmi, kteří hledají "duchovno". Hledají něco, co by jim pomohlo najít to "něco nad námi", v co podvědomě věří. Příčí se jim totiž myšlenka, že by smyslem života byla v konečném důsledku smrt. Proto hledají lék na svou smrtelnost.
Ježíš je jediným lékem, který nás dokáže zachránit od smrti. Nabízí nám možnost žít věčně. Přitom jeho učení je tak jednoduché, že to, co je potřeba k získání jistoty věčného života, může pochopit každý. Bez ohledu na to, zda je tesařem, nebo doktorem teologie.
Občas mám pocit, že doktoři teologie to se spasením mají ještě těžší.
