Vybavila se vám už někdy při čtení Bible pohádka? Mně se to stalo dnes, když jsem četl text, ze kterého vychází dnešní krátká úvaha. Při jeho čtení jsem si vzpomněl na zfilmovaný pohádkový příběh "Jak utopit doktora Mráčka". Konkrétně na scénu, ve které je nápadník hodnocen podle toho, kolik má hrníčků s dušičkami utopenců.
Hned mi ale došlo, že takové dušičky Hospodin určitě neměl na mysli, když prostřednictvím proroka Ezechiela vzkázal: "Ty, lidský synu, slyš. Postav se proti dcerám svého lidu, které prorokují podle vlastního srdce, a prorokuj proti nim.
18Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Běda těm, které šijí kouzelné váčky na každé zápěstí a dělají kukly na hlavu každé velikosti, aby lovily duše. Lovíte duše mého lidu a svou duši chcete zachovat naživu? 19Znesvěcujete mě před mým lidem pro hrst ječmene a kus chleba; svým lhaním lidu, který poslouchá lži, usmrcujete duše, které neměly zemřít, a při životě chcete zachovat duše, které nemají žít."
20Proto praví Panovník Hospodin toto: "Chystám se na vaše kouzelné váčky, do nichž lovíte duše jako ptáky. Strhám je z vašich rukou a duše, které lovíte jako ptáky, pustím. 21A vaše kukly vám strhnu a svůj lid vám vytrhnu z rukou. Už nebudou úlovkem ve vašich rukou. I poznáte, že já jsem Hospodin. 22Poněvadž mučíte srdce spravedlivého podvodem, zatímco já jsem ho nechtěl zarmucovat, a posilujete ruce svévolníka, aby se neodvrátil od své zlé cesty a nebyl zachován naživu, 23proto už nebudete mívat šalebná vidění a věštit věštby, ale vytrhnu svůj lid z vašich rukou. I poznáte, že já jsem Hospodin." (Ezechiel 13,17-23)
Proč se tu nemůže jednat o dušičky, jako v té vodnické pohádce? Tato slova se totiž nacházejí ve Starém zákoně. V té době ještě Židé neznali názor řeckých filosofů, podle kterého se člověk skládá z těla, ducha duše. Židovské pojetí bylo jiné. Možná nám to objasní, když porovnáme dva překlady jednoho textu z knihy Genesis: "I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou." (Genesis 2,7; KP)
"I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem." (Genesis 2,7; ČEP)
Zatímco kraličtí přeloží hebrejský termín "nefeš" jako "duši živou", v druhém překladu je stejný termín tlumočen jako "živý tvor". Nejedná se tedy o nějakou část člověka, ale o žijícího člověka jako takového.
Na co Hospodin ve své řeči v knize proroka Ezechiela poukazuje? Je tu jedno velké nebezpečí, které hrozí, když si vybereme špatné duchovní rádce. Ti totiž svým učením mohou připravit o radost ze spasení ty, kdo by ji mohli mít. Naopak, těm, kteří potřebují pokání, mohou říkat, že se nic neděje, že je vše v pořádku...
Na jiném místě knihy proroka Ezechiela proto Bůh varuje: Řeknu-li o svévolníkovi: »Svévolníku, zemřeš,« a ty bys nepromluvil a nevaroval ho před jeho cestou, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. Jestliže budeš svévolníka varovat před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se od své cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil." (Ezechiel 33,8-9) Když hovořím s druhými lidmi o spasení, měl bych si dát velký pozor na to, co říkám. Abych náhodou "neusmrtil duši", která by měla žít.
Pane, dávej mi moudrost, když mluvím s druhými lidmi. Ať má slova neublíží nikomu, kdo touží žít ve Tvém království.
