"Na hrubý pytel hrubá záplata!" Touto lidovou moudrostí jsem se vždy obhajoval sám před sebou, když jsem někomu odpověděl trochu jadrněji, než jsem zvyklý. Hulvátovi je přece potřeba nastavit zrcadlo, aby poznal sám na sobě, jak se chová ke druhým.
Jenže, pak jsem četl v dopise do Říma: "Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.
Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.
Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.
Radujte se s radujícími, plačte s plačícími." (Římanům 12,10-15)
Tento oddíl je přímo napěchován samými dobrými radami a já jednu z nich dlouhá léta přehlížel. Určitě je dobré, když máme v církvi a v rodině mezi sebou dobré vztahy, které se projevují v tom, jak si navzájem pomáháme. Náš vztah ke druhým se projeví i v tom, jak si umíme navzájem naslouchat, vnímat potřeby toho druhého a sledovat, zda se právě raduje nebo prožívá zármutek.
Mezi tím vším mi ale vždy unikala výzva: "Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo." Jak jsem se už zmínil, mně vždy bylo vlastní spíše svolávat zlo než dobro na ty, kdo se vyžívají v tom, když mohou ubližovat druhým. Proto jsem tato slova možná rád přehlížel. Jenže když jsem si jich konečně všiml, tak jsem si uvědomil potřebu změny.
Láďa, můj lékař, pochází z praktikující katolické rodiny. Už jako malý kluk toužil po tom, aby jednou mohl léčit lidi. Ve škole míval samé jedničky a tak věřil, že se mu to jednou podaří. Jenže jejich soused seděl v komisi, která rozhodovala o tom, kdo půjde studovat a koho pošlou jen do učení. O výsledku nerozhodovaly studijní předpoklady, ale angažovanost rodičů.
Láďovi rodiče se hodně angažovali. Jenže z pohledu komunistického režimu to bylo špatným směrem. Soused, přesvědčený komunista, pak jejich pravidelné návštěvy kostela použil jako hlavní argument, díky kterému Láďa na studia nemohl. Musel do učení.
Jenže Láďa měl svůj sen a věřil, že je to i Boží vůle. Vyučil se, pak vystudoval průmyslovku a nakonec se po několika pokusech dostal na medicínu. Dnes už se mu pomalu blíží důchod. A já děkuji Bohu, že mám lékaře, pro kterého práce není řemeslem, ale povoláním a posláním.
A proč tu píši o Láďovi? Jednoho dne se v jeho ordinaci objevil jeho soused, kvůli kterému nemohl dlouho studovat. Čekal, že mu to teď pan doktor spočítá. Byl v šoku, když se mu dostalo stejně dobré a pečlivé péče jako všem ostatním. Láďa jednal podle rady z listu Římanům: "Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo."
Možná, že dnes potkám někoho, kdo mi v minulosti ublížil a budu mít možnost mu to vrátit. Modlím se, aby mi Bůh mé srdce naplnil svou láskou, protože jen tak budu mít odvahu i sílu oplatit zlo dobrem. Jsem rád, že mohu občas potkávat lidi, jako je Láďa. Jsou pro mne totiž živým důkazem, že je to možné.
Pokud máš, podobně jako já, sklon oplácet zlo zlem a omlouvat to příslovím "Na hrubý pytel hrubá záplata!", zkus si se mnou místo toho raději připomenout Pavlova slova: "Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo."
