Vážený pane, rozhodl jsem se napsat stručnou reakci na Váš článek, který vyšel před několika minutami. Pokud Vám jde o karmu, určitě zabodujete, protože v lidech probouzíte to, co je ukryto hluboko v každém z nás - nenávist a pocit nadřazenosti.
Sám mám hodně zkušeností s Romy. Negativní i pozitivní. Nebudu se vyjadřovat, co si myslím o ženách, které se teď budou ještě víc snažit vydělat na našem státu. To nechám soudu.
Chci se ale vyjádřit k tomu, co jste napsal Vy. Protože jsem přesvědčen, že podobné názory jsou pro lidstvo daleko nebezpečnější, než Vámi odsuzovaná lidská solidarita se slabšími.
Při mém povolání se setkávám s lidmi, kteří jsou sami postižení a bez pomoci druhých by už dávno nežili. Také se setkávám s lidmi, kteří jsou ve svém stáří opuštění a kdyby neměli péči v domově důchodců, už by odpočívali v hrobě.
Zajímalo by mne, zda byste stejná slova napsal, kdyby jste měl sám postižené dítě. Nebo, kdybyste byl jedním ze slušných Rómů, které sám znám.
Navíc, to co píšete, se netýká jen Romů a postižených. Týká se to i lidí, kteří nemohou mít děti a obracejí se o pomoc k medicíně. A našli bychom ještě více skupin lidí, které urážíte.
V dějinách najdeme příklady, kterými bychom mohli omluvit téměř jakékoliv zvěrstva. Protože my, lidé, dokážeme být zlí. Dokážeme zneužívat své přesily. Nejen vůči přírodě, ale i vůči slabším jedincům naší společnosti.
Názory, které jako podtón zaznívají ve Vašem článku, nejsou nové. A ať už věříme v Boha nebo na Darwina, jedno bychom měli mít společné. Přesvědčení, že od zvířat nás dělí právě jen to, jak se dokážeme postavit proti zneužívání síly. Schopnost zastat se slabšího. Schopnost milovat a nebo alespoň respektovat i toho, kdo vypadá jinak než já.
Přál bych Vám, abyste pochopil zcestnost svých myšlenek dříve, než se na vlastní kůži setkáte s tím, jaké je to být tím postiženým, kterému je okolím dáváno najevo, že je přebytečný. Ono jen stačí, aby Vám v mozku praskla jedna malá cévka a můžete stát na druhé straně barikády.
A pak Vám pan Darwin nepomůže...
