Nedávno jsem se na jednom serveru pod mým článkem dočetl, že Ježíš byl obyčejný sebevrah. Chudáci Židé i Římané prý za jeho smrt nemohou, protože on je svým nesmyslným jednáním přinutil k tomu, že ho nakonec museli odsoudit k smrti a popravit.
Ten názor mne nejprve krapet nadzvedl ze židle, ale pak jsem nad tím uvažoval a došel k názoru, že bych se zase až tak moc neměl divit. Pro člověka, který nepoznal Boží lásku, není snadné ani pochopit to, co čte v Bibli. Stvořením světa počínaje a věčným životem konče.
Možná bychom si sami měli položit otázku: "Nakolik rozumím Bibli a tomu, co v ní čtu?" A dřív, než odpovíme, si přečtěme Petrova slova: "Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde." (1. Petrův 1,10-11)
Jaký je vlastně smysl Kristova utrpení a jeho mučednické smrti? Co nám toto poznání dává navíc, proti tomu, co už znali proroci, kteří předem odhalili mnohé podrobnosti ze života Mesiáše? Díky prorokům mohli židovští učenci odpovědět mudrcům od východu, kde se má narodit zaslíbený král. Díky prorokům mohli také tito mudrci rozpoznat, že se má narodit výjimečný král. Díky prorokům mohli často evangelisté k jednotlivým příběhům ze života Ježíše Krista přidat dovětek: "To se stalo, aby se naplnila písma..."
Co proroci nepoznali? Jaké poznání jsme dostali až díky Ježíšovu životu na naší zemi, díky jeho kázání a také prostřednictvím jeho smrti? Napadá mne jen jediná odpověď. Když čtu o tom všem, co tu dělal Ježíš, zmocňuje se mne úžas nad nekonečnou láskou, kterou je možné vnímat ve všem, co dělal. Jeho život mi dává sílu věřit v Boží milost a odpuštění. Jeho život mi dává odvahu odpouštět těm, kteří mi ublížili a také sám prosit o odpuštění...
Připomeňme si jeden příběh z Ježíšova života, který nám poodhaluje smysl Ježíšova života na naší zemi. V čem spočívá smysl jeho pozemské mise?
"Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte."
Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?"
Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli."
Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!"
Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky." (Jan 14, 1-10)
Hodně křesťanů má pocit, že Ježíš – Boží Syn je ten hodný a Bůh Otec ten zlý. Ježíš nic takového nepřipouští. Říká: "Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky."
Smysl Ježíšovy pozemské mise je jen jeden – ukázat nám, že Bůh je láska. Bůh Otec, Bůh syn i Bůh – Duch svatý. Boha se nemusím bát, jen ho musím respektovat. Můj nebeský Otec je totiž také vládcem celého vesmíru.
