Jedním z projevů radosti je smích. Někdo se rád směje nahlas, takže je pak jeho radost slyšet i hodně daleko. Někoho zase hlasitý smích rozčiluje, protože je možná se svou radostí raději sám a má obavy, že by mu ji mohli druzí závidět.
V biblické knize Kazatel je zachycen zajímavý postřeh krále Šalamouna:
"Lépe je slyšet důtku od moudrého,
než poslouchat opěvování od hlupáků,
neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka.
I to je pomíjivost." (Kazatel 7,5+6)
Co král myslí "smíchem hlupáka"? Přirovnává ho k praskotu trní pod hrncem. To je obraz, který už mnohým z nás nic neříká, protože my už nevaříme na kamnech, ve kterých je potřeba nejprve zatopit a pak do nich přikládat.
Vzpomínám na prázdniny v jednom maličkém domečku v Lulči, což je vesnice kousek od Vyškova na Hané. Patřil paní Fialové, která nás k sobě vzala na celý srpen. Maminka onemocněla a tato sedmdesátiletá členka naší církve se jí takto rozhodla pomoci. Byl jsem tehdy nejmladší a tak jsem ještě nemohl se staršími bratry chodit na přírodní koupaliště v zatopeném kamenolomu.
Zůstával jsem s "tetou", jak jsem jí říkal, a pomáhal jsem jí sbírat v lese šišky a také "klestí". To byly tenké suché větvičky ze smrků v nedalekém lese. Pak jsme spolu vařili a já měl na starosti oheň v kuchyňských kamnech, kterým říkala "špolhert". Protože jsme topili právě klestím a šiškami, musel jsem každou chvíli přikládat, aby nám nevyhaslo. Tak nějak asi vypadá podle Šalamouna "smích hlupáka".
V tomto textu je ale smích spojen s "opěvováním" – s chválou. Podle Šalamouna radost z takové chvály netrvá dlouho. Vyhasne stejně rychle, jako oheň živený suchým trním.
Zajímavý je i protiklad, který král uvádí k takové chvále. Je jím "důtka" od moudrého. Nevím, jak vy, ale já důtky a kritiku moc nemiluji. Lépe se poslouchá chvála, dokonce i ta od hlupáka. Životní zkušenosti mne ale učí, že Šalamoun má pravdu. Pokud svou radost založím na pochlebování a podlézavosti druhých, kteří se mi v té chvíli chtějí zavděčit, protože očekávají nějakou protislužbu, brzy se mé spokojené předení změní v utrápené naříkání.
Je docela možné, že mne dnes někdo napomene. Zkritizuje to, co se mi podaří udělat. Podle knihy Kazatel je to větší projev přátelství než laciné pochlebování.
Pane, pomoz mi poznat skutečného přítele, který se nebude bát toho, že ho třeba hned nepochopím a možná se na něj budu i zlobit. Nauč mne raději poslouchat důtku moudrého než smích hlupáka.
