Dnes spolu otevřeme úvodní slova Petrova druhého dopisu. Autorství tohoto listu bylo dlouho zpochybňováno a je proto v novozákonním kánonu v části věnované dopisům apoštolů zařazen až na poslední místo. Podle tradice ho Petr napsal tři roky po svém prvním dopise, někdy okolo roku 67 po Kristu.
Podívejme se, jak se Petr svým čtenářům představuje: "Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista." (2. Petrův 1,1)
Čas od času se setkávám s lidmi, kteří mají před jménem i za ním různé tituly. Občas mám problém v té spoustě titulů najít jméno člověka, se kterým mám jednat. Nakonec, na své navštívence mám také uvedeny tituly, které mají druhým přiblížit mé dosažené vzdělání.
Po svatbě jsem se přestěhoval na Slovácko, kde jsem hledal práci. Nakonec jsem se dostal až do "Projekčního ateliéru Pražských cukrovarů", který měl svou pobočku ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Dodnes si dobře vzpomínám na první setkání se svým novým šéfem. "Jmenuji se inženýr architekt Novák." Tak se mi představil. A já odpověděl: "Moje jméno je Vlastimil Fürst".
Také Petr při svém představení čtenářům použije dva tituly. Jsou to ale zvláštní tituly. Píše, že je služebník a apoštol.
Termín apoštol bychom mohli přeložit jako "vyslanec". V křesťanské terminologii bychom napsali "vyslanec Ježíše Krista". Petr tento titul použil už ve svém prvním dopise: "Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti." (1. Petrův 1,1-2)
Ve druhém dopise ještě přidává titul "služebník". Pokud bychom chtěli být v překladu přesní, pak tu Petr používá termín "otrok". To je oproti prvnímu dopisu určitá změna. Navíc, Petr tento titul umístí jako první, tedy ten důležitější. Proč to dělá?
Důvodů může být samozřejmě víc. Mne ale napadá jedno vysvětlení. Je docela možné, že se Petr na konci svého života setkává se snahou věřících dávat apoštolům nějaké prvořadé místo. Nakonec, celý katolický svět dnes Petra uctívá jako svatého a papežové se ve své "neomylnosti" odvolávají právě na "Petrovskou posloupnost". Sedí na trůnu a nechávají se uctívat podobně, jako římští císařové, kteří sama sebe považovali za vtělení boha.
Petr je v době psaní tohoto listu na konci svého života. Přesto si dobře pamatuje na slova svého mistra, který své učedníky učil: "Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus.
Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Matouš 23,8-12)
Apoštol Petr si také vzpomínal na svůj rozhovor s Ježíšem: Na to mu řekl Petr: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?"
Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. Mnozí první budou poslední a poslední první." (Matouš 19,27-30)
Petr se nestydí za to, že je jen "otrokem" a "služebníkem" Ježíše Krista. Chce tím také naznačit, že to, co přináší, není jeho poselství, ale toho, který ho poslal. Nakonec, v tom je také záruka pravdivosti evangelia. Za jeho pravdivost ručí sám Bůh.
Připomeňme si ještě jeden výrok Ježíše Krista, který Petr slyšel na vlastní uši: "Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce." (Jan 15,15)
Nebojme se být "otroky" a "služebníky" Ježíše Krista. Protože právě z těchto lidí dělá Ježíš své přátele. Jsem rád, že mohu Ježíše považovat za svého přítele. Ještě více mne těší, že mne svým přítelem nazývá samotný Ježíš.
