Považujete se za silné nebo slabé? Jak by se vám líbilo, kdyby vás někdo prohlásil za slabocha? Mne by to určitě nepotěšilo. Ale jsou chvíle, kdy bych se vůbec nezlobil, kdyby vedle mne stál někdo silnější.
Vzpomínám si, jak se mi jednou v obchodě začala točit hlava a já najednou hledal, kam bych se mohl bezpečně složit. Všiml si toho prodavač a tak mě posadil na přepravku od pivních lahví. V té chvíli jsem se vůbec nezlobil, že mě považoval za slabého. Naopak, byl jsem rád, že mě chytil pod paži a pomohl mi přejít těch pár kroků, které bych sám nezvládl.
Apoštol Pavel píše o tom, jak bychom se měli chovat k slabším: "My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě. Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu.
Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: `Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.´" (Římanům 15,1-3)
Jak snášet slabosti slabých? Apoštol radí, abych v takové chvíli přemýšlel o tom, co prospěje nejen mně, ale i tomu druhému. Tento přístup nám pomůže ve správném vyhodnocení situace.
V dopisu do Korintu Pavel napsal: "Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal.
Židům jsem byl židem, abych získal židy.
Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem.
Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus.
Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé.
Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl." (1. Korintským 9,19-23)
Druhého člověka nepochopím, nebudu-li mu naslouchat a neudělám-li si čas na to, abych uvažoval nad jeho způsobem myšlení. Pokud chci pochopit "slabého", nepodaří se mi to, pokud se na problém nepodívám jeho očima.
Slyšel jsem, že "silnější" křesťan by měl vždy ustoupit tomu "slabšímu". Tento názor nesdílím. Proč? Protože tak nejednal Ježíš a nejednali tak ani jeho učedníci.
A Pavel? Když se setkal s nesprávným jednáním v té chvíli "slabšího" Petra, neustupuje, ale upozorní na problém: Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu, protože byl zřejmě v neprávu. Nejprve jídal totiž společně s pohany; když však přišli někteří lidé z okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se, protože se bál zastánců obřízky. A spolu s ním se takto pokrytecky chovali i ostatní Židé, takže jejich pokrytectvím se dal strhnout i Barnabáš.
Když jsem však viděl, že nejdou přímo za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: "Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?" (Galatským 2,11-14)
Určitě to pro Pavla nebylo snadné. Petr byl pokládám za jednoho z předních mužů mladé křesťanské církve. Přesto si ho Pavel dovolí veřejně napomenout, protože jeho chování ohrožuje celé společenství. A dokonce to ještě připomene ve svém dopise.
Pokud chci správným způsobem "snášet slabosti slabých", musím se v jednotlivých situacích naučit vidět daný problém nejen z pohledu "slabého", ale i s ohledem na celé společenství. Zabráním tak situaci, kdy kvůli jednomu člověku zbytečně trpí celá církev. Každé naše jednání se "slabými" by mělo být takové, "aby to bylo k dobru společného růstu".
Možná přitom uslyšíme na naši osobu i slova, která nás moc nepotěší. Pokud jsme "silnější", měli bychom to unést. A když se ozve naše uražená ješitnost a budeme chuť říci něco pěkně peprného, připomeňme si Pavlova slova: "Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: `Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.´"
