Dnes se ještě jednou vrátíme k příběhu, který jsme četli už minule. Odehrává se v domě farizea, který pozval Ježíše na hostinu do svého domu. Bylo to překvapivé pozvání, protože v té době už židovská duchovní elita usilovala o Kristovo odsouzení.
Ježíš pozvání přijímá a vchází do domu muže, který se chce sám přesvědčit o tom, kým vlastně Ježíš je. Je to jen jeden z mnoha potulných učitelů, nebo je to skutečně dlouho očekávaný mesiáš?
Lukáš ve svém evangeliu píše: V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem.
Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: "Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice."
Ježíš mu na to řekl: "Šimone, chci ti něco povědět."
On řekl: "Pověz, Mistře!"
"Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?"
Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc."
Řekl mu: "Správně jsi usoudil!"
Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: "Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje."
Řekl jí: "Jsou ti odpuštěny hříchy."
Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: "Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?"
A řekl ženě: "Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!" (Lukáš 7,36-50)
Dnes se chci zastavit u Ježíšova jednání s ženou, která se podle všeho do té doby živila prostitucí. Nevíme, co ji k tomu přivedlo. V té době to ale bylo stejně odsuzované řemeslo jako dnes. Farizeové a zákoníci tyto ženy odsuzovali. Pohrdali jimi tak silně, že se od nich na ulici raději otáčeli, aby dali všem najevo, co si o těchto ženách myslí.
I tehdy se stávalo, že tito "svatí muži" tajně využívali služeb podobných žen, ale na veřejnosti se tvářili, že je podobné jednání pobuřuje. Také muž, který Ježíše pozval na hostinu, ve své mysli odsuzuje nejen tuto ženu, ale i Ježíše, protože dovoluje, aby se ho tato nečistá žena dotýkala.
Ježíš se na ni dívá úplně jinýma očima. Na rozdíl od farizeů a zákoníků se dívá do jejího nitra a čte v něm zoufalou touhu po změně života. Ta žena se ani neodváží vyslovit své největší přání. Bojí se říci, jak moc touží po odpuštění svých dosavadních hříchů. Vlastně to ani říkat nemusí, protože Ježíš to vše čte v její mysli i v jejím srdci.
Tato žena ve svém nitru touží po smazání své duchovní i tělesné špíny. Farizeus v duchu odsuzuje Ježíše, protože si myslí, že neví, kdo ho polévá drahým balzámem. Ježíš odpovídá oběma na to, co ani nevysloví nahlas. Hovoří o odpuštění a lásce. V té chvíli žena poznává, že nepřišla zbytečně. Cítí obrovskou úlevu. Už nenese tíhu minulosti. Přijímá Ježíšovu spravedlnost a jeho svatební roucho. Ježíš jí dovoluje, aby ho milovala a také ji ujišťuje, že je milována svým Spasitelem a Stvořitelem.
V srdci této ženy se rodí láska, která má původ v nebi. Láska, která nepotřebuje velká slova. Otázkou je, co se rodí v srdci farizee. Podle Ježíše také pociťuje Boží lásku, ale ne tak silně, protože si nepřipadá tak hříšný, jako tato žena, a proto ani tak silně netouží po odpuštění svých hříchů.
Ježíš ho vybízí, aby se nebál požádat o odpuštění. Bůh vidí i to, co se snaží skrývat. Když s tím přijde za Ježíšem, pocítí stejnou radost z odpuštění jako tato žena. Pozná stejnou lásku, jakou v této chvíli cítí bývalá hříšnice.
Tak přemýšlím o tom, komu z tohoto příběhu se víc podobám. Je mi ale jasné, co bych chtěl dnes i v dalších dnech prožívat - radost z odpuštění a stále silnější Boží lásku ke mně a tu mou k němu.
