Učedníci prožili několik dnů na misi, během které lidem přináší poselství o blížícím se Božím království. Po celou dobu se také učí důvěřovat Bohu, který se stará o všechny jejich potřeby. Jídlem počínaje, místem na spaní konče.
Během své první mise zažili spoustu dobrodružství. Někde je přijímali s otevřenou náručí, jinde na ně pouštěli psy. Přesto převažovala radost z toho, že mohou spolupracovat s Ježíšem: Když se apoštolové navrátili, vypravovali Ježíšovi, co všechno činili. Vzal je s sebou a odešli sami do města Betsaidy. (Lukáš 9,10)
Možná to také znáte. Zažijete nějaký velký úspěch a jste toho tak plní, že máte dojem, jakoby neexistovalo nic, co byste nedokázali. Zdá se vám, že máte sil na rozdávání. Klidně proto šidíte spánek a děláte víc než obvykle. Pak se to najednou změní a vy nemáte chuť vstávat, jste pořád unavení a k tomu se dostaví depresivní myšlenky. Už se necítíte jako mistři světa a nic z toho, co děláte, se vám nedaří…
Když se učedníci vrací z úspěšné mise, prožívají první fázi. Neustále chtějí vyprávět o tom, co vše prožili, a nejraději by hned vyrazili na další cestu. Ježíš ale dobře ví, co by brzy následovalo. Prožili by možná podobnou zkušenost jako Elijáš. Ten na hoře Karmel pobil osm set padesát pohanských proroků. Bůh zázračně pozřel jeho připravenou oběť a Izrael slíbil, že bude sloužit jen Hospodinu. Navíc Bůh seslal déšť, takže se obyvatelé Izraele mohli těšit na to, že konečně, po třech letech, skončí období hladu.
Elijáš se domů vrací jako vítěz. Jenže tu je někdo, kdo z toho vůbec nemá radost a už plánuje pomstu: Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: "Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!"
Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence.
Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové."
Pak pod tím keřem ulehl a usnul. (1. Královská 19,2-5) Díky Bibli víme, že Bůh nenechal Elijáše padnout. Za pomoci anděla ho posílil a poté mu dal čtyřicet dnů dovolené, během nichž si prorok díky dlouhému putování pořádně pročistil hlavu. Pak se s ním Hospodin setkal osobně a dal mu nové úkoly.
Ježíš zná své učedníky. Nechce, aby dopadli jako Elijáš. Proto je vede kousek stranou, do malého městečka, kde budou mít chvíli klid. Odpočinou si, vstřebají všechny ty úžasné dojmy a báječné zážitky. Teprve pak začnou plánovat, co dál.
Díky této krátké zmínce v Matoušově evangeliu jsem předem upozorněn na to, že když se rozhodnu pro život s Ježíšem, musím počítat s tím, že čas od času dostanu příkaz, abych si vzal dovolenou a odpočinul si od práce a stresů. To ale není vše. Tu dovolenou, kterou si musím vybrat, mohu prožít s Ježíšem. Chce mne učit, jak mohu čerpat nové síly a nadšení do další práce. Získám nový elán. To vše pak využiji při další misi, kterou má pro mne Ježíš už připravenou. I mne pošle k lidem, kteří ještě neslyšeli pozvání k věčnému životu v Božím království.
Být sám s Ježíšem. To je nabídka, kterou dává Ježíš každému z nás.
Být sám s Ježíšem. Prožít s ním dovolenou. Už se na ni těším.
