Moje kamarádka říká, že je křesťankou, protože díky Bibli se naučila odpouštět. Když jsem to od ní slyšel poprvé, tak jsem si říkal, že odpouštět snad umí i lidé, kteří nejsou věřící. Pak mi ale došlo, že křesťan je k odpuštění veden každý den. Vždy, když vysloví modlitbu "Otče náš", také říká: "...jako i my odpouštíme..."
Jedním z mých nejoblíbenějších žalmů je ten, který má v mé Bibli pořadové číslo 32. Napsal ho David, jako své vyznání o tom, co jemu přináší odpuštění:
"Blaze tomu,
z něhož je nevěrnost sňata,
jehož hřích je přikryt.
Blaze člověku,
jemuž Hospodin nepravost nepočítá,
v jehož duchu není záludnosti.
Mlčel jsem a moje kosti chřadly,
celé dny jsem pronaříkal.
Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka,
vysýchal mně morek jako v letním žáru.
Svůj hřích jsem před tebou přiznal,
svoji nepravost jsem nezakrýval,
řekl jsem:
"Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti."
A ty jsi ze mne sňal nepravost,
hřích můj." (Žalm 32,1-5)
Starší překlady používají termín "blahoslavený", v moderních můžeme číst, že ten, komu je odpuštěno, je šťastný. Věřím, že s Davidem souhlasíte. Každý, kdo zažije odpuštění něčeho, co ho trápí, prožívá úžasnou radost. Je to, jako když ze svých ramen sundáme těžký batoh.
Modlící se křesťan prožívá odpuštění. Prosí o ně a Bůh mu ho dává. Současně s tím si uvědomuje, že by měl také umět odpustit každému, kdo ho o odpuštění prosí. Protože Bůh může odpustit jen tomu, kdo je sám ochoten odpustit.
Ve chvíli, kdy je mi Bohem odpuštěno, se stávám spravedlivým. Pokud si chci tuto spravedlnost podržet, pak se musím přidat ke svému Bohu, a tak jako on, odpustit každému, kdo o mé odpuštění stojí. A ještě lepší je, když odpustím i těm, kdo o to nestojí, protože se tím pro mne problém stane vyřešeným, a už mne nebude trápit.
Když odpustím, prožiji stejné pocity, jaké prožil David. V závěru svého žalmu se na nás obrací s výzvou:
"Radujte se z Hospodina
a jásejte, spravedliví,
plesejte všichni,
kdo máte přímé srdce!" (Žalm 32,1-5)
Možná se mi zdá, že dnes nemám moc důvodů k radosti. David mi jeden nabízí. Mohu se radovat z Božího odpuštění a svou radost ještě umocnit tím, že z vděčnosti mému Bohu odpustím někomu, koho trápí, že mi ublížil. Pak se z Božího odpuštění můžeme radovat společně.
