Mnoho lidí považuje učení o Boží milosti za téma, které je možné najít jen v Novém zákoně. Je to omyl. I ve Starém zákoně je spousta míst, která hovoří o tom, jak nám Bůh ve své velké milosti odpouští naše hříchy a nabízí nám spasení jako svůj dar.
David je jedním z těch, kdo opěvují Boží milosrdenství na stránkách Starého zákona. Podívejme se do 31. žalmu, který napsal:
"Z tvého milosrdenství se budu radovat
a budu jásat,
že jsi shlédl na mé pokoření.
Vždyť ty víš,
co sužuje mou duši." (Žalm 31,8)
Nádherné vyznání. Připomnělo mi příběh ženy, která u Ježíše hledala pomoc ve své touze po odpuštění své hříšné minulosti. V Lukášově evangeliu o tom můžeme číst: Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu.
V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem.
Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: "Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice."
Ježíš mu na to řekl: "Šimone, chci ti něco povědět."
On řekl: "Pověz, Mistře!"
"Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?"
Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc."
Řekl mu: "Správně jsi usoudil!"
Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: "Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.
Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje." (Lukáš 7,36-47)
Umíte se vžít do pocitů této ženy?
Věřím, že zaslechla Ježíšova slova. Uslyšela od něj, že jí Bůh odpouští všechny její hříchy. Může začít znovu s čistým štítem.
Co v té chvíli prožívala? Jsem přesvědčen o tom, že prožívala stejnou radost jako David, když si znovu uvědomil velikost Božího milosrdenství. Možná pak cestou domů také hlasitě jásala nad tím, že má konečně čisté svědomí a nemusí se bát Božího soudu.
Podívejte se spolu se mnou ještě jednou do 31. žalmu:
"Jak nesmírná je tvoje dobrotivost,
kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí,
a prokázal těm,
kteří se k tobě utíkají před zraky všech lidí.
Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením,
před jazyky svárlivými schováváš je v stánku.
Požehnán buď Hospodin,
že mi prokázal divy svého milosrdenství
v nepřístupném městě!
A já jsem si ukvapeně řekl:
"Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět."
Avšak vyslyšel jsi moje prosby,
když jsem k tobě o pomoc volal.
Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní,
Hospodin své věrné opatruje,
odplácí však plnou měrou těm,
kteří si vedou zpupně.
Buďte rozhodní a buďte udatného srdce,
všichni, kdo čekáte na Hospodina!" (Žalm 31,20-25)
Jsou radosti, které trvají jen chvíli. Je to vlastně většina našich radostí, které vyplývají z toho, že jsme něco získali – auto, mobil, krásné šaty... Radost, která vyvěrá z poznání a z přijetí Boží milosti, nepomíjí. Pokud se nepustíme Boží milosti, pak naše radost potrvá věčně.
Chci dnes z Božího slova znovu přijímat ujištění o Boží milosti, kterou si nikdy nemohu zasloužit.
Bože, díky.
