Už jste někdy někomu něco pořádně záviděli? Já se se závistí potýkám celý život. Vyrůstal jsem v početné rodině. Záviděl jsem Pavlovi, nejstaršímu bratrovi, že mívá všechno nové. Pak jsem záviděl Jirkovi, který byl také starší, když mu Pavel dával to, co mu už bylo malé.
Před léty jsem záviděl kolegovi, který po mně přišel na mé předchozí působiště. Byl mladý, vzdělaný, šikovný a všichni ho chválili. No a já mu záviděl. Žárlil jsem na něj. Najednou mne opustila radost ze života...
Pak jsem jednou četl Bibli a narazil na počátky Davidova působení. Neměl to s tím Saulem vůbec jednoduché: A David podnikal výpravy, a kamkoli ho Saul poslal, měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil velitelem nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i Saulovým služebníkům.
Tenkrát, když přicházeli, když se David vracel od vítězství nad Pelištejcem, vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami. A křepčící ženy prozpěvovaly: "Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce."
Saul se velice rozzlobil; taková slova se mu nelíbila. Řekl: "Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království." Od onoho dne hleděl Saul na Davida stále s nedůvěrou." (1. Samuelova 18,5-9)
Četl jsem a říkal si: "Ten Saul je ale pěkný prevít. Vždyť přece ví, že Davida si vybral Bůh za jeho nástupce, tak proč se zlobí? Vždyť by se měl spíš radovat, že bude mít tak šikovného nástupce!"
A jak jsem tak nad Saulem pohoršen pokyvoval hlavou, najednou mi došlo, že vlastně odsuzuji i sebe. I já bych se měl radovat z toho, že místo mne přišel někdo šikovnější a schopnější. Měl jsem Bohu děkovat, že vyslyšel mé modlitby, ve kterých jsem ho prosil, aby mé sbory po mém odchodu měly dobrého kazatele.
Od toho okamžiku se v mém životě něco změnilo. Přestože všechno probíhalo stejně jako dřív, v mém nitru nastala změna. Pochopil jsem, že záleží jen na mně, zda mne bude dál užírat závist, nebo se budu radovat. Už jsem nechtěl žárlit. Chtěl jsem Bohu děkovat. Rozhodl jsem se pro radost a vděčnost vůči Bohu.
Bůh nám i dnes dává možnost si vybrat. Můžeme dnešní den zasvětit radosti a vděčnosti, nebo ho můžeme prožít v závisti a žárlení. Bůh nechává na nás, pro co se rozhodneme. To rozhodnutí musí udělat každý sám.
Takže, pro co se rozhodneš ty? Já zůstanu u radosti a vděčného chválení Boha za vše dobré, co mi dává, i za to, co mi ve své moudrosti a lásce raději nedal, protože věděl, že by mi to neprospělo.
Bože, mám tě rád a raduji se z toho.
