Bible byla dlouhá staletí zavřená za zdmi klášterů. Přístup k ní měl jen velmi omezený okruh lidí. Pak přišla reformace, vynález knihtisku a vznik biblických společností. Díky tomu si dnes Bibli můžeme koupit v každém knihkupectví. Bible už není zakázanou knihou.
V posledních letech se naplňuje biblická předpověď, že přijde doba, kdy bude vše, včetně pravdy, zpochybňováno a relativizováno. My v této době žijeme, a proto bychom měli přemýšlet o tom, co píše apoštol Petr: "Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha." (2. Petrův 1,20-21)
Petr tu hovoří o proroctví. Co to je? Většina lidí za proroctví považuje předpověď budoucnosti. Je to sice pravda, ale ne úplná. Proroctvím není podle Bible jen předpověď budoucnosti, ale každé poselství, se kterým posílá Bůh svého služebníka za konkrétními lidmi.
Prorok je člověk, který má úzký osobní vztah s Bohem. Nejlepším příkladem je Mojžíš, který se s Bohem setkával "tváří v tvář". Díky tomu mohl dát Bůh svému lidu zákony, potřebné ke vzniku Izraelského království. Podle staré tradice je Mojžíš autorem knihy Jób, a také stojí u vzniku pěti knih, kterým se také říká Mojžíšovy (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium). Je zajímavé, že v knihách tohoto největšího proroka najdeme jen málo předpovědí budoucnosti.
Petr nepíše o knihách, které máme v Novém zákoně. Má na mysli starozákonní židovská Písma. Ta jsou podle něho inspirována Duchem svatým. Vše, co je v nich napsáno, není výplodem fantazie autorů. Lidé, kteří psali starozákonní Písma, mluvili a psali "z popudu Ducha svatého". Petr nás tedy vede k tomu, abychom jako křesťané přistupovali s úctou a vážností nejen k novozákonním textům, ale i k těm, které nacházíme v židovských Písmech.
Pokud je to, co píše Petr, pravda, pak bychom neměli odkládat biblickou zprávu o stvoření, jako něco přežitého. Stejně tak bychom měli uvažovat nad posvátností manželského svazku, vztahu mezi mužem a ženou. Určitě nebude na škodu, když začneme znovu přemýšlet nad tím, co nám Bůh zjevuje ve svém zákonu a konkrétně i v Desateru – tom původním – které nacházíme v Mojžíšových knihách Exodus a Deuteronomium.
Vždy jsem měl z Bible nejraději evangelia a Jakubův list. Ve Starém zákoně mne nejdříve oslovila kniha Kazatel, pak Žalmy a Přísloví. Dnes mohu říci, že čtu celou Bibli. Čím lépe ji znám, tím více se mi otevírají některé zajímavé souvislosti, které bych nikdy nepoznal, kdybych za Boží slovo považoval jen novozákonní texty.
V Petrových slovech je ještě jedno důležité upozornění. Pisatelé Bible psali vždy pod přímým vlivem Ducha svatého. Pokud chceme rozumět tomu, co napsali, pak bychom i my měli prosit Boha o Ducha svatého. Pokud mu dovolíme, aby měl vliv na naše myšlení, můžeme se těšit, že se i nám stane Bible živou knihou, skrze kterou k nám bude mluvit samotný Bůh.
