Soudy po celém světě řeší neustálé spory o majetek. Soudí se bohatí i chudí. Přitom podle Bible vše patří Bohu. Jako stvořitel vesmíru je pánem toho, co vytvořil. Patřím mu já i ty.
Podle autora 50. žalmu, Bůh říká: "...mně patří svět se vším, co je na něm..." (Žalm 50,12) Přestože všichni patříme Bohu, náš majitel nám dává zvláštní svobodu. Nechává na nás, k čemu použijeme sama sebe. Zda k tomu, abychom okolo sebe šířili dobro a pohodu, nebo ...
Apoštol Pavel nám k této svobodě radí: "Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo tak, abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti." (Římanům 6,10-13)
Občas uvažuji nad tím, jak na mne vzpomínají různí lidé. Přál bych si, kdyby to bylo vždy v dobrém, jenže, to staré lidové moudro, že "není na světě člověk ten, který by zalíbil se lidem všem", je pravdivé i v mém případě. Nemohu říct, že na všechny lidi, které jsem v životě potkal, vzpomínám jen v dobrém. Proto je mi jasné, že je spousta lidí, kteří totéž nemohou říct o mně.
Když jsem četl Pavlovu výzvu "propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti", vybavila se mi dvě jména: Matka Tereza a Albert Schweitzer. Jsem přesvědčen, že není třeba připomínat jejich příběh. Tito dva křesťané jsou názorným příkladem naplnění Pavlovy výzvy.
Mohl bych ale psát i o dalších lidech, které osobně znám. O lidech, kteří svůj život zasvětili službě a pomoci druhým. Dovolím si vzpomenout jen dvě ženy, které významně ovlivnily můj duchovní život.
Tou první je moje máma Jiřinka. Přestože je už víc jak půl století vážně nemocná, každé ráno vstává, aby sloužila. Kdysi to byla služba pěti dětem, později třeba nemocné mamince mého kamaráda, která měla stejnou diagnózu, ale jednoho dne se rozhodla, že už nevstane... Dnes slouží mému tátovi, který by tu už asi bez její starostlivé péče nebyl, protože by si třeba zapomněl píchnout inzulín...
Druhou ženou je Josefka, maminka mé manželky a babička mých synů. Také má zdravotní problémy. Ale co ji znám, tak se vždy starala o ty starší. Navštěvovala, povzbuzovala, modlila se. Dnes, když se jí přehoupla osmdesátka, se začíná starat i o ty mladší, protože těch starších už okolo sebe moc nemá.
Bible opakovaně vyzývá k volbě dobra. Například v knize Jozue: "Bojte se tedy Hospodina a služte mu bezvýhradně a věrně. Odstraňte božstva, kterým vaši otcové sloužili za řekou Eufratem a v Egyptě, a služte Hospodinu.
Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu." (Jozue 24,14+15)
Dobro nebo zlo? Je to na tobě. Je to na mně. Jsme strůjci svého osudu. To rozhodnutí za nás nikdo neudělá.
