Pavel některými svými výroky nastartoval nekončící diskuzi o tom, zda máme své spasení ve svých rukách a nebo Bůh předem lidi rozdělil na ty, které spasí a na ty, které zatratí. Přestože Bible opakovaně hovoří o svobodné vůli každého člověka, má teologie "předurčení pro spasení" stále dost zastánců.
Podívejme se, jak Pavel pokračuje ve své úvaze o vyvoleném lidu: "A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti. Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.
Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje.
Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí, jak je psáno: `Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.´
A David praví: `Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou, ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.´" (Římanům 11,5-10)
Není to zarážející? Izrael je Bohem vyvolený národ, který má úžasné přednosti. Ale jen někteří z Izraele budou zachráněni. Podle Pavla je to "zbytek lidu vyvolený z milosti".
Bůh si kdysi vybral Abrahama, který se měl stát praotcem Božího lidu. Uzavřel s ním smlouvu, na základě které jsou Židé i dnes vyvoleným národem. Znamená to, že budou všichni Židé spaseni? Četli jsme, že existuje nějaký "zbytek Izraele", ve starších překladech "ostatek", který je "vyvolen z milosti".
Nestačí se narodit do Židovské rodiny. I Žid musí přijmout spasení z milosti. Pokud to neudělá, nestane se součástí vyvoleného ostatku. Je tedy možné, že jsem součástí Izraele – Božího lidu, ale nepatřím do skupiny těch, kteří raději spoléhají na Boží milost, než na vlastní zásluhy.
Pavel tu ale připomíná něco, co je velice podstatné. Setkal jsem se s lidmi, kteří mi říkali: "Na to, abych se obrátil k Bohu, mám dost času. Teď si budu vesele hřešit, a až budu cítit, že můj život skončí, tak Bohu vyznám všechny své hříchy a on, protože je láska, tak mi je odpustí. Budu si užívat plnými doušky zde a také jednou v nebi..."
Pavel říká, že Bůh takovým vychytralým lidem otupí mysl, aby neviděli a neslyšeli Boží nabídku milostí. David dodává, že je otupí jejich způsob života. Pokud se domnívám, že jednou přelstím Boha, velice se mýlím.
S podobnými chytráky se Pavel setkal v Galácii. Později jim poslal následující varování: "Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný." (Galatským 6,7-8)
Vede je k tomu, aby se změnou životního stylu začali hned: "V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry." (Galatským 6,9-10)
Na Hané se říká "tvrdohlavý jak beran". Pavel píše, že "zatvrzelost" připraví o spasení mnoho Židů. Když Bůh takto odmění tvrdohlavost těch, kteří se narodili do "Božího vyvoleného národa", bude mít na nás jiný metr? Raději bych na to nespoléhal.
