O státních maturitách se v posledních letech mluví a píše tolik, až by jeden mohl dojít k závěru, že je to největší problém našeho školství.
Něco jako státní maturity už tu v minulosti bylo. Myslím, že moje generace ví, o čem mluvím. I tehdy se daly obejít.
V jednom zaměstnání jsem měl vedoucího, který rád zdůrazňoval, že on, na rozdíl od nás, obyčejných inženýrů, má tituly dva - byl totiž "inženýr architekt".
Ptal jsem se staršího kolegy, jak mohl vystudovat člověk, který kromě modelu letadýlka nedokázal namalovat nic jiného. Dověděl jsem se, že jeho tchán je tajemníkem OV KSČ.
Státní maturity problém s úrovní vzdělání na středních školách nevyřeší. Těch problémů je totiž víc a jsou hlubší, než se na první pohled zdá.
Ve školství (a v celé společnosti) chybí úcta k autoritě. Zeptejte se učitelů, co vše už od svých žáků museli vyslechnout. Nejen na středních školách. Drzost ovládá i šestileté dítko, které ví, že díky tatínkovi, sponzorovi školy, se mu nemůže nic stát.
Mnohé školy neřídí ředitelé nebo jejich zřizovatel. Ti jsou jen loutkami ovládanými několika donátory, kteří sice škole dají jen zlomek toho, co stojí její provoz, ale chovají se jako ruští gubernátoři.
Kamarád učil na jedné takové škole matematiku. Po kolegovi, který odešel do důchodu, zdědil maturitní třídu, v níž studovala i dívčina, která si nedokázala poradit s trojčlenkou. O pololetí ji navrhl pětku a před celou třídou jí řekl, že pokud se nezačne učit, nepustí ji k maturitě.
Druhý den dostal v kabinetě návštěvu. Nebyl to někdo z rodičů. Byl to pan ředitel, který mu oznámil, že dotyčné dceři známého politika pětku přepíše na trojku a u maturity ji nechá projít. Jinak škola přijde o peníze, které potřebuje. A pokud se mu to nelíbí, může si najít místo někde jinde...
Studentům, kteří se učí a chtějí jednou něčeho dosáhnout, může být jedno, jaká maturita je čeká. A ti ostatní budou muset pochopit, že je nejvyšší čas raději zvládnout nějaké řemeslo, protože hlava je neuživí.
Být "jen" řemeslník není žádná ostuda. Naopak, současná situace ve společnosti nahrává tomu, abychom přehodnotili náš přezíravý vztah k řemeslům a dělnickým profesím. Kvalitní řemeslník dnes dokáže vydělat víc, než průměrný intelektuál a možná ho při tom i méně bolí hlava.
Pomáhejme dětem, aby, pokud pro to mají předpoklady, studovaly. Ale netrapme je, pokud k tomu předpoklady nemají. Štěstí a spokojenost není ve vzdělání, ale v tom, když člověk dělá to, co ho baví a v čem je skutečně dobrý. Protože pak si může vážit i sama sebe.
