Ještě jednou se zastavíme u textu, ve kterém apoštol Petr označil svého Spasitele za úhelný kámen. Kámen, který jedněm pomáhá ke spasení a druhým jako by byl naopak překážkou.
Jak je to možné? Ještě předtím, než začneme hledat odpověď, si připomeňme slova z Petrova dopisu: "Neboť v Písmu stojí: `Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.´
Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to `kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným´, ale i `kamenem úrazu a skálou pádu´. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni." (1. Petrův 2,6-8) Klíčovým slovem je termín "věří". Možná bychom mohli použít i termín "důvěřuje", protože ten více vyjadřuje myšlenku vztahu, o který tu jde.
Ježíš je tedy základem, na kterém musí své spasení založit každý, kdo chce mít jistotu, že jednou bude žít věčně se svým Spasitelem v jeho království.
To není něco, co vymysleli lidé. Tuto myšlenku pronesl samotný Ježíš ve svém kázání: "Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." (Jan 3,36) Z tohoto textu je zřejmé, že rozhodující pro mé spasení není příslušnost ke správné církvi, ale můj vztah k "Synovi".
Při rozjímání nad Ježíšem, jako "úhelným kamenem", který se někomu stane "kamenem úrazu" jsem došel až k příběhu vzkříšení Lazara. Když onemocněl, jeho sestry poslaly Ježíši vzkaz s prosbou, zda by mohl přijít na návštěvu a uzdravit svého přítele. Ježíš nepřišel. Lazar zemřel a byl pohřben.
Čtvrtý den po pohřbu se Ježíš konečně dostal na návštěvu Lazarova domu. Sestry ho přijaly s pláčem a také mu vyčítaly, že nepřišel dřív. Ježíš se na ně nezlobí. Chápe jejich bolest. Nakonec udělá ještě větší zázrak, než uzdravení nemoci. Ježíš svého přítele vzkřísil. Přečtěme si, jak na to reagovali lidé, kteří byli u toho i ti, kteří se to pak od nich dověděli: Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho. Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.
Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení. Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ."
Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ."
To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno. (Jan 11,45-52)
Často slýchám: "Kdybych viděl nějaký Boží zázrak, tak bych uvěřil!" Lidé v Ježíšově době viděli spoustu zázraků. Dokonce i vzkříšení mrtvých. Přesto Jan musí napsat, že je mnozí uvěřili. Ne všichni.
Nový zákon uvádí dostatek důkazů o tom, jak žil Ježíš a jaký byl, když chodil po naší Zemi. Kdo chce, může "věřit" a Ježíš se stane "úhelným kamenem" jeho jistoty spasení. Stejně tak věřit nemusím. V tom případě se mi Ježíš stane "kamenem úrazu a skálou pádu".
Věřím, že pro mne se Ježíš stal skálou spásy.
