Tuto otázku jsem už dostal mnohokrát. Poprvé ve škole od učitele občanské nauky. Později od spolužáků na střední škole a mnohokrát i na vojně. Přiznávám bez mučení, že tuhle otázku nemám rád a dlouho jsem nevěděl, jak na ni odpovídat.
Jednou jsme večer na kolejích sledovali nějaký válečný film. Když skončil, seděli jsme dál a povídali. Bylo to pár dnů poté, co jsem od jednoho kamaráda dostal otázku z nadpisu. Během diskuze jsem se ho zeptal: "Můžeš mi říct, proč byl ten film takový krvák? Muselo tam být té krve tolik?" Začal mi vysvětlovat, že ve válečném filmu se krev očekává. Bez ní by nebyl věrohodný. A pak si najednou uvědomil, že sám sobě odpověděl i na svou otázku, kterou mi dal před několika dny.
Vážím si Bible, protože ukazuje své hrdiny takové, jací jsou. Nesnaží se je zkrášlit a zdokonalit. Její popis je věrohodný a nesnaží se nic zatajit. Když postavy, které popisuje, udělají něco špatného, tak se to o nich dovíme. Uvedu alespoň dva příklady:
- David svedl Bat-šebu, ženu Uriáše, jednoho z velitelů svého vojska. Když David zjistil, že s ním Bat-šeba čeká dítě, snažil se vše zamaskovat a nakonec nechal Uriáše zabít v boji s nepřáteli.
- Petr, kterého katolíci považují za prvního papeže, zradil svého Krista, svého mistra. Třikrát se zapřísahal, že ho nezná.
Podobných příkladů z Bible bych mohl uvést spoustu.
Pokud máte chvíli času, zkuste si najít dobové články třeba o Leninovi, nebo u nás o Klementu Gottwaldovi. Určitě v nich nenajdete ani drobnou zmínku o nějaké jejich chybě. Dokonce i fotografie se retušovaly, aby na nich vůdci vypadali lépe. Například Michailu Gorbačovovi v sovětských novinách "mazali" skvrnu na jeho čele.
Bible ale neukazuje jen chyby svých hrdinů. Z jejich příběhů je možné poznat, že za hříchy se platí. Hřích nezůstává bez následků. A pokud se někdo domnívá, že na něj neplatí žádný metr, tak se mýlí. Následky hříchů nás vždycky dostihnou.
To, co mne ale vede k tomu, že se k Bibli vracím, je Boží odpouštějící láska. Když David uznal svou chybu, Bůh mu odpouští. Mám rád rozhovor Petra se vzkříšeným Ježíšem. Dovolím si ho připomenout: Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?"
Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád."
Řekl mu: "Pas mé beránky."
Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?"
Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád."
Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!"
Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?"
Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád."
Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce!" (Jan 21,15-17)
Ano, v Bibli je mnoho příběhů, kde teče krev. Bible je totiž věrohodným popisem hříšných lidí, kteří dělají chyby, ale nemají z toho radost. Chtějí být dobří, ale vždy se jim to nedaří. Velice pěkně to vyjádřil apoštol Pavel: "Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!
A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu." (Římanům 7,21-25)
V Bibli je hodně krve. Ale ještě víc je v Bibli Božího odpuštění, lásky a milosti. Proto ji mám rád. Je to totiž kniha, ve které jsem mnohokrát popsán i já, obyčejný, chybující a hříšný člověk. Nejsem o nic lepší, než ti, o kterých mohu v Bibli číst. Když Bůh přijal a měnil je, tak mohu věřit, že přijímá, mění a miluje i mne.
PS: Stručný přehled některých informací o Bibli zveřejnil na svéb blogu kolega Karel Sýkora.
