David ve své písni reaguje na příběh Dóega, který zavinil vyvraždění jedné celé kněžské rodiny. Zemřeli, protože tento cizinec se chtěl zalíbit králi. Popis této tragédie nám nabízí 21. a 22. kapitola 1. Samuelovy.
David na útěku před Saulem navštívil kněze Achímeleka. Lhal mu, že ho Saul posílá na tajnou misi. Kněz mu dal posvátné chleby a David si vzal Goliášům meč, který byl uložen ve svatyni.
To vše viděl Dóeg Edómský, který si na to vzpomněl později, když byl u krále Saula. Vše mu popsal tak, aby král z jeho vyprávění usoudil, že kněz podporuje Davida. Král nechal kněze i s jeho rodinou zajmout a pak nad nimi vynesl rozsudek smrti. Jeho bohatýři odmítli vztáhnout svou ruku na kněze. Král se pak obrátil na Dóega, který jeho rozkaz splnil bez mrknutí oka. Zemřelo osmdesát pět mužů, kteří sloužili ve svatyni a s nimi i jejich rodiny.
Tento masakr přežil jen Ebjátar, Achímelekův syn. David tímto žalmem reaguje na tuto tragédii. Jasně říká, že Dóeg za toto zlo zaplatí vlastním životem. Jeho soudce bude samotný Hospodin, který mu to vše jednou spočítá.
Z Bible nevíme, jak skončil Dóegův život. To už pro biblické kronikáře není důležité. Z tohoto pohledu se nám tedy Davidova slova mohou zdát jako popis toho, co se s tímto mužem stane na posledním soudu.
David ale také popisuje, jak budou reagovat lidé, kteří nesouhlasili s tím, co udělal Saul s Dóegem. Až uvidí konec tohoto vraha Hospodinových kněží, pochopí, že Boží spravedlnost ještě existuje:
"Spravedliví nad tím užasnou,
řeknou si jenom: ´Dobře mu tak!
Na Boha nedbal, spoléhal na peníze.
Od zlého k horšímu pyšně si namířil." (Žalm 52,8+9)
David odsuzuje Dóega a je si také vědom toho, že na vyvraždění této kněžské rodiny má sám podíl. Kdyby na svém útěku před Saulem kněze Achímeleka neobelhal, možná mohla jeho rodina ještě žít. Vždyť Bůh by našel způsob, jak Davida a jeho muže nasytit a vyzbrojit.
Závěr žalmu proto David věnuje svému vztahu s Bohem. Nejdříve se dovolává Boží nezasloužené milosti. Vyjadřuje údiv nad tím, že s ním Bůh vůbec komunikuje. Podivuje se nad tím, že ho Bůh neustále obklopuje svou ochranou:
"Mne ale jako olivový stromek
ty, Pane, pěstuješ si pro svůj užitek.
V tvou věčnou milost, ve tvé slitování
já nikdy, Bože, nepřestanu doufat." (Žalm 52,10)
To, co na Davidovi obdivuji, je jeho odvaha přiznat si svůj vlastní hřích. Když k němu přišel Ebjátar, David před ním vyznává: "Věděl jsem onoho dne, že je tam Dóeg Edómský a že to určitě oznámí Saulovi. To jako bych sám napadl všechny příslušníky tvého rodu. Zůstaň se mnou, neboj se. Kdo ukládá o život mně, ukládá o život tobě. U mne jsi pod ochranou." (1.Sam.22,22+23)
Budoucí izraelský král nezatlouká. Vyzná svůj hřích, prosí o odpuštění, a když Hospodin vrátí pokoj do jeho srdce, tak radostně zpívá:
"Chci ti vzdávat díky a chválit tvé jméno,
za vše, co jsi pro mne dodnes udělal.
Naději svou skládám ve tvé mocné jméno,
tys své věrné ještě nikdy nezklamal." (Žalm 52,11)
David se později stal králem. Jeho žalmy nám pomáhají překonat těžká období v našem životě. Napadá mne otázka: "Přinesu Bohu i já nějaký užitek?"
