Při čtení textu, kterým se teď budeme chvíli zabývat, se mi vybavila jedna scéna ze slavného českého filmu Limonádový Joe. Hlavní hrdina v ní prohlásí: „Já se vrátím, a se mnou přijde zákon…“
Podívejme se na slova apoštola Pavla: "Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: `Nepožádáš!´Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.
Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil, a já jsem zemřel.
Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt. Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil." (Římanům 7,7-11)
Jak mi může přikázání, které je svaté, způsobit smrt? Není to nesmysl? Vrátím se ke zmíněnému filmu. Byl parodií na westerny, ve kterých vždy nakonec dobro zvítězilo nad zlem. Vlastně to byly pohádky pro dospělé. Nejen děti, ale i my, co už jsme odrostli pohádkám Boženy Němcové, toužíme v životě po vítězství dobra. A když ho nevidíme v reálném životě, tak si o tom aspoň pouštíme filmy.
Tam, kde není zákon, není ani trest. Tam, kde není ten, kdo by dohlédl na dodržování paragrafů a také vynesl trest za porušování zákona, platí právo silnějšího. Amerika, v době osídlování, toho byla svědkem. Teprve, když si lidé ve městě zvolili šerifa a soudce, mohli se začít bránit padouchům, kteří využívali právního vakua ve svůj prospěch.
Desatero Božích přikázání nám dal Bůh pro naše dobro. Tam, kde se dodržuje, není potřeba šerifů ani soudců. Přikázání bylo dáno pro dobro všech lidí. Paradoxně ale toto přikázání přináší opačný efekt. Když nad ním přemýšlím, poznávám svou hříšnost. Protože "mzdou hříchu je smrt", tak mi přikázání přináší poznání toho, co mne čeká, pokud se nestane něco, co zlomí moc hříchu v mém životě.
To, co tu Pavel popisuje, mi připomíná slova Pána Ježíše. Když se s ním učedníci loučí a mají obavy, co si bez něj počnou, dává jím zvláštní slib: "Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.
On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen." (Jan 16,7-11)
Jako by tu měl Duch svatý stejnou roli, jako zákon v listu Římanům. Ukazuje nám na náš problém. Ale Ježíš říká ještě něco: "Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte." (Jan 16,12-16)
Zákon
i Duch svatý nás přivádí k Ježíši. Přinášejí nám naději. Naději na odpuštění a proměnu charakteru. K tomu pak ještě naději, že se s Ježíšem brzy setkáme, až se pro nás vrátí, aby nás vzal k sobě.
Děkujme Bohu za přikázání, které nám ukazuje na naši ztracenost. Děkujme mu i za Ducha svatého, který nás s naší ztraceností přivádí k Ježíši. Děkujme Bohu i za Ježíše, který jediný má moc zlomit vládu hříchu nad naším životem.
