Minule jsme četli Pavlova slova, že "přikázání zabíjí", přináší smrt. Možná nás proto zarazí, co o stejném zákonu pronese v textu, který následuje. Ono to totiž vypadá, jako by si protiřečil. Nakonec, posuďte sami.
"Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne!
Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
Víme, že zákon je svatý - já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím." (Římanům 7,12-15)
Tak jak to s tím přikázáním je? Zabíjí nebo je svaté a dokonalé? Možná bychom si měli položit otázku: "Zabíjí mne přikázání a zákon?" Znovu se vracíme k textu, který jsem připomínal minule: "Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Římanům 6,23) Nezabíjí mne zákon, ale můj vlastní hřích. Nezabíjí mne přikázání, ale mé odmítání Boží milosti, která se projevila v životě Pána Ježíše.
V čem spočívá svatost zákona? Proč Pavel říká, že je zákon "sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré"? Apoštol na to odpovídá takto: "...tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti." Zákon je nejen svatý, ale také dokonalý. Ukazuje nám totiž naši ztracenost.
V životě křesťana má zákon podle Pavla ještě jednu roli: "Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím." (Římanům 7,15)
Některé zlo odhalíme hned. Například, když se pořežu, okamžitě to pocítím, protože mé tělo reaguje na bolest. Ale ne každé zlo, ne každý hřích, odhalím okamžitě. Mnoho kuřáků se dlouho domnívá, že v jejich případě kouření neškodí. Většina alkoholiků si zpočátku myslela, že mají alkohol pod kontrolou. Většina rozpadů manželství začala "nevinným" flirtem...
Zákon nás může chránit před tím, co se zpočátku jeví jako neškodná a příjemná zábava. Dopředu nás varuje, že tudy cesta k dlouhodobému štěstí nevede. Zákon v našem životě funguje jako výstražná značka, která nás varuje před hrozícím nebezpečím. Ten, kdo se naučí tuto výstrahu respektovat, dojede až do cíle své životní pouti – projede branou do Božího království a získá dar věčného života.
Přikázání mi ukazují, že je možné žít i jinak. Představují život bez hříchu a zla. Když čtu Boží zákon, chci žít podle pravidel, která v něm nacházím. Jsou to pravidla života v nebi. Problém je v tom, že to zatím nedokážu. A tak mne zákon přivádí k poznání, že potřebuji pomoc zvenčí. Někoho, kdo mi pomůže změnit můj život. Duch svatý mne pak přivádí k Ježíši, který mi tuto "pomoc zvenčí" může poskytnout.
Je docela možné, že už jsme unaveni naší snahou žít podle zákona a protože se nám to nedaří tak, jak bychom si to přáli, máme chuť to vzdát. Právě nám, kteří se cítíme unaveni, Ježíš říká: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout." (Matouš 11,28)
