Znáte lidi, kteří se vám raději vyhnou, než by se s vámi potkali? Znáte lidi, kterým se raději zase vyhnete vy, protože nemáte chuť se s nimi setkat? Proč někoho potkáme rádi a jinému se raději vyhneme?
Pokud bych měl soudit podle sebe, pak to není jen o vzájemných sympatiích. Spíše je to o zkušenosti, kterou s tím druhým člověkem mám. A platí to i obráceně. I lidé v mém okolí se mnou mají nějakou zkušenost.
Když se ohlížím nazpět, uvědomuji si, že za mnou nezůstává jen dobro, ale i bolest těch, kterým jsem ublížil. Některá zla šla napravit, jiná ne. Některým lidem jsem se mohl omluvit, jiné jsem zranil natolik, že už mi tuto možnost nedali.
V listu apoštola Pavla do Říma je zajímavý text: "Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám výtěžek sbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás. Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání.
Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha, abych byl zachráněn před nevěřícími v Judsku a aby moje služba pro Jeruzalém byla tamějším bratřím vítaná.
Pak budu moci z vůle Boží k vám přijít s radostí a najít mezi vámi chvíli odpočinku. Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen." (Římanům 15,28-33)
Při čtení těchto slov jsem musel přemýšlet nad tím, s čím na návštěvy přicházím já. Pavel, podle jeho vlastních slov, přicházel "s plností Kristova požehnání" a také "s radostí".
Také vás teď napadla škodolibá otázka, zda to stejně vnímali i ti, které Pavel navštívil? Mne ano. I Pavel měl určitě nepřátele, kteří vůbec netoužili po tom, aby přijel do jejich města. Zastánci obřízky by možná i přivítali, kdyby se Pavel někde cestou ztratil.
Pokud znáte životopis apoštola Pavla a čtete jeho dopisy, pak jste si museli všimnout Pavlovy lásky k lidem, které přivedl k Ježíši. Byl kvůli nim ochotný riskovat i život. Proto věřím, že si většina tehdejších křesťanů přála se s tímto zvláštním člověkem setkat. A když se jim to podařilo, pak na Pavla celý život vzpomínali.
Dnes chci přemýšlet o tom, co mi zatím brání v tom, abych na návštěvy vždy přicházel s plností Kristova požehnání a s radostí. Chci prosit Pána Ježíše, aby mi umožnil prožívat stejnou proměnu, jakou ze Saula udělal Pavla. Toužím po tom, aby se mnou přicházelo vždy jen Boží požehnání a nikdy žádná zbytečná bolest.
