Náš seriál sobotních zamyšlení se pomalu blíží ke konci. Zajímavou myšlenku nabízí apoštol Pavel ve svém dopise Galatským křesťanům. Ti se v té době potýkali s novým učením, které do jejich sboru přinesli učitelé z Judska.
Křesťanský sbor v Galácii založil apoštol Pavel. Po nějaké době se vydal na další cestu. Jeho nepřítomnosti využili lidé, kteří přišli z Judska. Tvrdili, že pohan musí nejdříve přijmout židovský styl života a teprve potom se může stát křesťanem. Dokonce nutili muže, aby se nechávali obřezat.
Když se o tom Pavel dověděl, napsal do Galácie dopis, ve kterém před tímto učením varuje. Čtenářům radí, aby se raději drželi Krista a jeho milosti: "Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě´. To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru." (Galatským 3,13-14)
V tomto textu proti sobě stojí prokletí a požehnání. S touto dvojicí se v Bibli setkáváme od jejího začátku. Když Ábel poslechl Boha a obětoval beránka, obdržel důkaz Božího požehnání. Kain to udělal po svém a byla z toho první vražda.
Pavel v této úvaze vzpomíná na okamžik, kdy jeho předci vstupovali do zaslíbené země. Prožili tehdy zvláštní bohoslužbu. Stáli mezi dvěma kopci. Z jednoho zaznívala "požehnání" pro ty, kdo se rozhodnout žít podle smlouvy uzavřeně s Bohem. Z druhého kopce zazníval pravý opak – pro ty, kdo se rozhodnou žít po svém, zaznívalo "prokletí" (5.Mojžíšova 27).
Podle apoštola Pavla se toto prokletí vztahuje na každého člověka, který poznal, že mu Bůh nabízí ospravedlnění zdarma, ale on se rozhodne raději spoléhat na své zásluhy. Protože žádný člověk není schopen žít bez hříchu, naplní se na těchto lidech slova: "Mzdou hříchu je smrt..." (Římanům 6,23)
Ježíš Kristus vzal toto prokletí na sebe, když zemřel na kříži. Každý člověk, který svou záchranu založí na víře v Ježíše, pozná, že Pavel nelhal, když napsal: "...darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Římanům 6,23)
Máme jen dvě možnosti. Buď kletba nebo požehnání. Je jen na nás, pro co se rozhodneme. Možná bychom dnes mohli přemýšlet o tom, jak se v našem životě projevuje Boží požehnání. Až si uděláme tuto malou inventuru Božího požehnání, zkusme si představit, zda bychom chtěli žít bez něj.
