Potopa

         Od chvíle, kdy si Bůh vzal Hehocha k sobě, uplynulo už šedesát devět let. V tom roce se Lámechovi, Henochovu vnukovi, narodil syn. Dostává jméno Noe. V češtině by se jmenoval Odpočinutí.

Chci být jako Henoch
         Chlapec roste a sleduje dění okolo sebe. Všímá si, že jejich rodina žije jinak, než lidé v sousedství. Táta ho učí vzývat Hospodinovo jméno. Často mu vypráví příběh o stvoření světa, o prvním hříchu a vyhnání z ráje. Noe mu rád naslouchá. Lámech se svému synu také pokouší vysvětlit Boží plán záchrany člověka.
         Umím si představit, jak se Noe jednoho dne svého táty ptá: "Táto, co se stalo s mým prapradědečkem Henochem? Jeho otec, děda a dokonce i prapraděda žijí, ale on tu s námi není. Kde je? Co se s ním stalo?"
         Táta mu pak vypráví o svém zvláštním pradědovi, který míval zvláštní vidění. Čas od času na několik hodin odešel někam, kde byl sám se svým Tvůrcem. Když se vracel, mluvil o tom, že Bůh nenechá zlo bez trestu. Varoval před Božím soudem, který jednou posoudí život každého člověka. Říkal: "Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všechny bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali, i ze všech zpupných řečí, které ti hříšníci mluvili proti němu. Vzpouzejí se a odporují Božímu vedení a žijí si podle svých vášní, jejich ústa mluví nadutě a lichotí lidem pro svůj prospěch..."⁽¹⁾
         Večer po tomto vyprávění Noe nemohl usnout. "Bože, chtěl bych být jako můj prapradědeček. Řekni mi, co mám dělat?" Tvůrce mu odpověděl, aby žil jako Henoch. Také mu řekl: "Noe, až se naplní čas, mám pro tebe důležitý úkol. Nebude snadný. Proto ti dám dostatek času, aby ses mohl připravit na jeho splnění. Vzývej mé jméno a žij podle mých principů."

Nesnadný úkol
         Roky ubíhaly. Noe oslavil prvních sto let svého života. Pak přibývala další staletí. Přichází den, kdy oslavuje půl tisíciletí svého života. Dostává zvláštní dárek: "Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta."⁽²⁾ Noe se stává otcem. To ho ještě více přibližuje k Bohu. Po vzoru svého táty vypráví svým synům příběhy předků. Seznamuje je s pravdou o stvoření světa, vysvětluje, jak to bylo s prvním hříchem...
         Synové rostou a Noe se jim snaží předávat vše, co ví a umí. Jednoho dne dostává vzácnou návštěvu. Přichází Stvořitel, aby mu konečně prozradil, jaký úkol pro něho má: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou..."⁽³⁾
         Noe už není žádný mladík. Život ho naučil důvěřovat Stvořiteli. Proto se hned pouští do práce. Spolu se svými syny shání vše potřebné. Díky tomu, že celý život pracoval, nemá teď problém s nedostatkem majetku. I tak skoro vše, co má, postupně investuje do tohoto gigantického projektu.

Stavba začíná
         Podle některých odborníků měla být "archa" dlouhá zhruba 135 metrů, na šířku 22 metrů a tři podlaží měla dohromady výšku přes 13 metrů. Vešlo by do ní víc jak 520 velkých železničních kontejnerů... Pěkný kolos.
         Zpráva o tom, že Noe začal stavět obrovskou loď se brzy rozkřikla široko daleko. Na staveniště přichází davy zvědavců. Noe využívá staveniště i jako zvláštní kazatelnu. Káže o přicházející potopě i o možnosti zachránit si život v korábu, který staví.
         Stavba lodi není snadná. Použité dřevo je tvrdé jako kámen. Od Boha dostal Noe přesné pokyny, jakou technologii má použít. Tento postup musí dodržet do nejmenších detailů. V průběhu potopy na tom bude záviset nejen jeho život, ale i životy jeho nejbližších.
         Počáteční zájem o tuto "atrakci" pomalu ustává. Roky běží, loď pomalu dostává svou konečnou podobu, ale lidi už to nezajímá. Zajímají se raději o to, jak se dobře pobavit a užít si života. Nemají zájem dřít od rána do večera na stavbě monstra, které podle nich nemá žádný smysl.
         Byla to doba, kterou později Ježíš charakterizoval slovy: "Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny."⁽⁴⁾
         Po létech tvrdé dřiny přišel den, kdy bylo vše hotové. Archa je připravena přesně podle Tvůrcových plánů. Jsou dokonce hotovy i zvláštní vstupní dveře. Jsou tak masivní a těžké, že s nimi Noe se svými syny nedokáže ani pohnout. Při jejich montáži Noeho napadlo: "Dokážeme je vůbec zavřít?" Nakonec ale pochybnost zapudila důvěra v Boží pomoc.

Zvířata slyší hlas svého Tvůrce
         Noe svolává rodinu a společně přináší oběť vděčnosti. Po ní se stalo něco zvláštního. "Pojednou bylo vidět, jak z hor a lesů přicházejí zvířata všech druhů a tiše si razí cestu ke korábu. Ze všech směrů se shromažďovali ptáci a v dokonalém pořádku vlétali do korábu. Nečistá zvířata vcházela do Noeho archy po páru, čistá po sedmi párech."⁽⁵⁾
         Konečně je koráb plný zvířat. V tu chvíli slyší Noe Stvořitelův hlas: "Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý."⁽⁶⁾ Noe, jak je jeho zvykem, poslechl. Když jsou všichni uvnitř, dostává odpověď na svou otázku, jak se jim podaří zavřít vstupní dveře: "A Hospodin za ním zavřel."⁽⁷⁾
         Okolo korábu se shromažďují davy lidí, které přivádí zvědavost. Několik dnů před tím pozorovali zvláštní průvod, který zaplnil obrovský koráb. Teď vidí, jak se najednou zavírají vstupní vrata do archy. Mnozí z nich uvažují: "Že by měl Noe nakonec pravdu? Opravdu přijde potopa, která zničí vše živé?"
         Život v okolí archy se zastavil. Lidé čekají, co se bude dít. Přijde potopa? Potrestá Bůh jejich hříchy? Uplynul den, pak druhý, třetí... Život se znovu vrací do starých kolejí. Lidé se zase začínají rouhat a vysmívat. Buší do korábu a volají: "Noe, kde je ta tvá potopa?"
         Pro stavitele archy a jeho rodinu začíná poslední zkouška. I oni čekají. Také je napadají pochybovačné otázky. Společně se povzbuzují a dál vzývají Boží jméno.
         Sedmý den se najednou zatahuje obloha a začíná pršet. Déšť do té doby nikdo nezažil. Průtrž mračen trvá čtyřicet dnů. Zemětřesení, které ji provází, probouzí sopečnou činnost a dešťovou vodu doplňují vody, které vydává podzemí. V Bibli můžeme číst, že se "provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely".⁽⁸⁾
         Voda rychle stoupá. Lidé v okolí archy začínají bojovat o svůj život. Utíkají na okolní kopce, ale i tam je brzy dostihne stoupající voda. Po čtyřiceti dnech nepřetržitého lijáku život na planetě Zemi utichá. Všechnu souš přikryly vody potopy.
         Přestože Bůh varoval obyvatele světa před blížící zkázou, zachránilo se jen osm lidí, kteří vstoupili do archy. Vzdělanci v té době prohlašovali, že z vědeckého hlediska je potopa světa nesmysl. Když zjistili svůj omyl, bylo už pozdě.
         Ježíš prohlásil, že podobné to bude i před jeho návratem na naši zem. Apoštol Pavel napsal: "Až budou říkat `je pokoj, nic nehrozí´, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou."⁽⁹⁾ Budeme moudřejší, než lidé před potopou?
______________
⁽¹⁾Juda 1,14-16; ⁽²⁾Genesis 5,32;  ⁽³⁾Genesis 6,13-14; ⁽⁴⁾Lukáš 17,26-27 ; ⁽⁵⁾Na úsvitu dějin str.38; ⁽⁶⁾Genesis 7,1; ⁽⁷⁾Genesis 7,16; ⁽⁸⁾Genesis 7,11; ⁽⁹⁾1. Tesalonickým 5,3