Vážení
cestující, loď na které se plavíme, jde pomalu ke dnu. Tak si udělejme ještě
pořádný mejdan. Vše, co je na palubě, je vaše. Přejeme příjemnou poslední
zábavu.
Takové hlášení prý zaznělo na jedné luxusní jachtě. Cestující ho vzali vážně. Propukly orgie. Později se ukázalo, že to byl žert majitele lodi, který si chtěl vyzkoušet, jak budou lidé v takové situaci reagovat.
Na podobné příběhy myslím, když čtu statistiky o zadlužení společnosti. Nejen Česká republika, ale i většina států světa žije na dluh. A všichni se tváříme, že je to normální.
Jenže není.
Když v minulosti rolník neuskladnil dostatečné zásoby na zimu, tak mu pomřel dobytek a nakonec hlady zemřel on i jeho rodina.
Pokud v někdo nepracoval, nebo ještě nadělal dluhy, šel do vězení nebo na galeje.
Lidé věděli, že mohou sníst jen tolik, kolik mají. Učili se myslet na druhý den. Počítali s tím, že zima může být delší, nebo že se další rok může urodit méně.
V naší společnosti je běžné, že ten, kdo nepracuje a umí v tom chodit, má vyšší životní úroveň než ten, kdo každé ráno vstává v pět do práce a večer se vrací unavený domů.
Stále více lidí žije pro tento okamžik a vůbec je nezajímá, co bude zítra. Je jim jedno, do jaké situace dostanou své děti.
Mám pocit, že jsem na potápějící se lodi, kde se každý snaží urvat poslední lok zábavy, dokud to ještě jde.
Ono to vlastně není nic nového. V Bibli je podobný příběh. V noci, před pádem nedobytného města Babylón se v královském paláci konal mejdan pro tisíc VIP hostů. Králové té doby dokázali dělat hostiny, o kterých se nám ani nesní.
Pak se na stěně objevila ruka a napsala záhadný nápis. Nikdo nebyl schopen vyložit, co to znamená. Až byl zavolán Daniel, který králi podal výklad: Toto pak je písmo, které bylo napsáno: »Mené, mené, tekel ú-parsín«. Toto je výklad těch slov: Mené - Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je. Tekel - byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký. Peres - tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům."
Král ale i nadále jedná, jakoby za hradbami jeho města nestály armády Médů a Peršanů:
Belšasar hned poručil, aby Daniela oblékli do purpuru, na krk mu dali zlatý řetěz a rozhlásili o něm, že má v království moc jako třetí.
Daniel tento příběh zakončí prostým konstatováním:
Ještě té noci byl kaldejský král Belšasar zabit. (Bible, Daniel 5)
Mezi oběma příběhy je spousta podobností, ale i jeden podstatný rozdíl. V Babylóně hodovalo tisíc lidí. Dnes by si chtěl poslední mejdan užít skoro každý obyvatel bohatých (a přitom zadlužených) států naší planety.
Jak dlouho to naše Země vydrží?
Možná teď čekáte, že budu pokračovat výkladem proroctví o konci světa. Nebudu, přestože je znám a vnímám, že naše situace se téměř shoduje s tím, jak je v Bibli popisován svět před svým zánikem.
Dnes totiž nechci hodnotit stav světa. Jen bych si přál, kdyby se každý z nás zamyslel sám na sebou. Jak žiji já a moje rodina? Mohu se klidně podívat do budoucnosti? Mám nějakou budoucnost? A jsem já sám přínosem pro budoucnost mých dětí a mé rodiny?
Ještě jednou se vrátím ke králi Belšasarovi. Je zajímavý ještě z jednoho pohledu. Lidé, kteří zpochybňují pravdivost Bible ještě před pár roky tvrdili, že žádný takový král v Babylóně nikdy nevládl. Měl to být důkaz toho, že tato kniha nevznikla v době, o které se v ní píše, ale mnohem později. To, co se v ní píše, prý je jen výmysl člověka, který se vydával za nějakého Daniela.
Dnes už tyto argumenty neuslyšíte. Archeologové našli záznamy o tom, že vnuk krále Nebúkadnesara skutečně vládl v době, kdy se jeho otec místo vládnutí věnoval raději svým koníčkům.
Ani Belšasara vládnutí moc nebavilo. Raději se věnoval neustálým zábavám. Nebýt proroka Daniela, nic bychom o něm nevěděli.
Většina současné společnosti si svůj život představuje jako nekončící mejdan. I my se tomuto trendu můžeme přizpůsobit. S tím, že až jednou náš život skončí, nikdo si na nás nevzpomene. Dopadneme jako Belšasar.
Druhou možností se jít cestou, kterou šli biblický Daniel, Albert Schweitzer, matka Tereza a další. Možná ani nemusíme cestovat do Afriky nebo Indie. Stačí se podívat okolo sebe a pomáhat tam, kde je to třeba.
V Bibli je napsáno: “Co člověk zaseje, to také sklidí.“
Tak vám přeji dobrou sklizeň.
