Ježíš občas používá jazyk, který nás může překvapit a někdy i šokovat. Možná i proto byla jeho kázání tak přitažlivá. Nepoužíval náboženské fráze, ale vždy se snažil hovořit jazykem, kterému mohlo rozumět i malé dítě.
V té době nebyly obrovské haly, kde by mohl kázat davům posluchačů, proto musel využívat prostředí, které nabízela příroda: Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě.
Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!"
Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě."
Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.
Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy.
Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi."
Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. (Luk.5,1-11)
Nevím, jak se vám líbí myšlenka, že byste měli lovit lidi, nebo ještě hůře, že byste se sami stali "lovnou zvěří". Tak nám totiž může připadat tato Ježíšova výzva. Adresuje ji mužům, kteří do té doby používali sítě, aby z vody vytáhli co nejvíce ryb, které pak prodávali v přístavu přímo z lodí, nebo na trhu, kde mohli chtít ještě vyšší cenu.
Když jsem tato slova četl poprvé ještě jako malý kluk, tak jsem si představil plechovku sardinek a ta představa se mi vůbec nelíbila. Teprve později jsem pochopil, že takový výklad asi neodpovídá tomu, co chtěl Ježíš těmito slovy říci.
Vzpomínám si, jak jsem jednou v televizi viděl reportáž o tom, jak dobrovolníci zachraňovali zvířata, která byla zasažena ropnou skvrnou poté, co se na pobřeží během bouřky rozlomil tanker. Při pohledu na ptáky, kteří byli obaleni mazlavou ropou, jsem měl chuť také okamžitě vyrazit na pomoc. Vůbec mi nevadilo, že tato mise je i nebezpečná, protože některá zvířata se záchraně bránila. Měla z těch dobrovolníků strach, protože je považovala za agresory.
Tehdy jsem si poprvé uvědomil, jak to Ježíš tehdy myslel. Pozval tyto rybáře, aby se stali dobrovolníky, kteří budou "z ropné skvrny" vytahovat každého člověka, který jim to dovolí. Žel, většina lidí na naší planetě pomoc těchto dobrovolníků odmítá a raději se dál topí v hříchu...
Pokud Ježíši dovolím, aby mne zbavil slizké vrstvy hříchu, který na mně ulpěl, pak bych měl přijmout i jeho pozvání, když mi nabízí možnost stát se "rybářem lidí", dobrovolníkem nabízejícím záchranu lidem, kteří se v tom hříšném slizu ještě topí.
Být rybářem lidí není snadné. Mnozí, které se pokusíme zachránit, se budou bránit. Nepochopí, že jim nabízíme záchranu. Budou si myslet, že jim chceme ublížit.
Ježíš i mně říká: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." V těch slovech je ukryto důležité upozornění. Pokud nechceš znovu skončit "v ropné skvrně", pak se musíš zapojit do záchrany těch, kteří se v ní ještě topí. Musíš se stát rybářem lidí, i když ti možná toto slovní spojení zní hrozně.
