Nedávno jsem v jednom článku napsal, že se mi líbí myšlenka Blaise Pascala: "Věřím-li v Boha a život po smrti, zatímco vy ne, a jestli Bůh není, až jednou zemřeme, vy i já jsme prohráli. Ale jestli Bůh je, prohrajete stejně a já jsem vyhrál všechno."
V diskuzi jsem pak dostal otázku: "Co se vám na ní líbí?"
Odpověděl jsem: "Prostě se mi líbí."
Po chvíli mi došla další otázka: "Prostě se vám líbí, že Bůh má rád vypočítavé lidi?"
Co myslíte, je to vypočítavost, když věřím, že mi Bůh jednou dá věčný život? Apoštol Pavel píše: "Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků: `Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.´
Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni?
Čteme přece: `Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.´
Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl?
Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní." (Římanům 4,6-10)
Pavel tu píše o zvláštní nebeské matematice. My lidé počítáme vlastní dobré skutky a myslíme si, že nám někdo dělá čárky i v nebi. Pavel nás ale upozorňuje, že Bůh používá jinou matematiku. Pokud jde o naše spasení, skutky nemají žádný význam. Jediné, co se nám připočítává, je naše víra.
Tak co s těmi dobrými skutky? Jsou zbytečné? Určitě ne. Dobré skutky mají velký význam pro kvalitu našeho pozemského života. Jsou to právě ta malá "dobra", která dávají kouzlo našemu životu. Bez našich úsměvů, podání ruky a přátelského objetí by naše vztahy byly poloviční.
Podobné je to i v církvi. I toto společenství je založeno na vzájemné službě a drobných pozornostech, kterými jeden druhého obdarováváme. Právě lidé, kteří jsou ochotni se s druhými dělit i o svůj čas a schopnosti s druhými, vytvářejí v modlitebnách a kostelech atmosféru nebes.
Pokud se z našich domovů a církví vytratí dobré skutky, které jsou motivovány vděčností za spasení, můžeme to zabalit. Naopak, když nás Bůh zbaví naší snahy počítat dobro a sledovat, zda neděláme víc dobra než ti druzí, budeme žít v prostředí, kde se budeme cítit dobře my i každý, kdo k nám přijde.
Pane, děkuji Ti, že mé spasení není závislé na mém výkonu, ale na Tvé milosti. Děkuji Ti, že nepočítáš mé hříchy. Děkuji, že Tě víc zajímá má víra, kterou mi "počítáš za spravedlnost". Pomoz mi, abych dokázal svými dobrými skutky dělat druhým lidem jejich život příjemnější a spokojenější.
