Po vzkříšení Tabity zůstává Šimon Petr v Joppe. Bydlí v domě jmenovce Šimona, který je koželuh. Místní sbor doplňují lidé, které Petrův zázrak pomohl uvěřit tomu, co kázal. Teď už věří, že Ježíš vstal z mrtvých a svou moc předal svým následovníkům.
Petr se těmto novým členům intenzivně věnuje. Jsou to Židé, kteří dobře znají židovská Písma. Spolu s apoštolem v nich studují proroctví, ukazující na Mesiáše. Prožívají přitom stejné pocity, jako nedávno Saul. Uvědomují si, jak jim lpění na židovských tradicích bránilo vidět v Ježíši Mesiáše. "Jak to, že jsme byli tak zaslepení?" říkají. "Vždyť se na něm naplnilo vše, co o něm předpovídali proroci."
Zatímco Petr v Joppe studuje s novými křesťany Písma, v Césareji, necelých padesát kilometrů na jih, pokleká k modlitbě římský setník Kornélius. Tento pohan už dříve přijal židovskou víru s celou svou rodinou a proto pravidelně podporuje místní synagógu.
Jak se tak modlí, najednou slyší: "Kornélie!" Otevře oči a vidí, že u něho stojí anděl. Když se po krátké chvíli vzpamatuje, ptá se: "Pane, co si přeješ?"
"Kornélie, Bůh naslouchá tvým modlitbám. Ví o tom, že ho toužíš poznat ještě lépe. Pošli proto své služebníky do Joppe. V domě Šimona Koželuha je ubytovaný Petr. Ten tě seznámí se vším, co ještě potřebuješ slyšet!" Hned nato anděl mizí.
Kornélius je voják a proto je zvyklý poslouchat rozkazy nadřízených. Zavolá své sluhy a vysvětlí jim, co se právě dověděl od nebeského posla. Sluhové se ihned vydávají na cestu do Joppe. K domu Šimona Koželuha ale přicházejí až druhý den v poledne.
Petr se právě modlí na střeše domu, ve kterém bydlí. Čeká, že za chvíli bude oběd. Najednou vidí, jak se z nebe snáší obrovská plachta a v ní všelijaká havěť. Všechno to byli tvorové, které Mojžíšův zákon pokládal za nečisté a proto je Židé nejedí.
Petr se dívá, co se to děje a najednou slyší: "Petře, vstaň, vyber si kterékoliv zvíře z plachty, zabij ho a zažeň svůj hlad." Petr se brání: "Pane, to nemůžeš myslet vážně. Vždyť ty sám jsi tyto živočichy prohlásil za nečisté. Nezlob se, ale nic z toho, co je v plachtě, jíst nebudu!" Hlas z nebe mu ale říká: "Proč odmítáš to, co jsem právě prohlásil za čisté? Zabíjej a jez!"
Tuto výzvu nakonec Petr slyší třikrát a pokaždé odmítne. Plachta se pak zvedne a zmizí v nebi. Petr se už nemodlí. Sedí a přemýšlí, co to má znamenat. "Že bych měl halucinace z hladu? Bůh se přece nemění." Zapomněl na hlad i na to, že se blíží čas oběda. Přemýšlí, láme si hlavu, ale stále nechápe.
V té chvíli Kornéliovi sluhové konečně nacházejí koželuhův dům. Hledají Petra, ale hostitel je k němu nechce pustit. "Jsou to pohané a ti přece do židovského domu nepatří. Vždyť jsou nečistí," obhajuje své jednání. Petra, který ještě stále přemýšlí o tom zvláštním vidění, znovu osloví Duch svatý: "Petře, dole jsou pohané, kteří tě hledají, protože jsem je za tebou poslal. Neboj se s nimi jít do Césareje. Tam ti ukážu, co máš dělat!"
Petr už sice chápe, co mu mělo říci jeho vidění. Netýkalo se jeho jídla, ale jeho přístupu k pohanům. Chápe, že už nemá pohany považovat za nečisté. Jenže chápat a vědět, ještě neznamená to tak i cítit. V Petrovi se bouří jeho židovská minulost. V jeho mysli bojuje tradice s Boží vůlí. Nakonec ale dává přednost Boží vůli před tím, co mu říkají jeho pocity. Překonal svůj odpor k pohanům a sestupuje dolů ke Kornéliovým poslům.
"Myslím, že hledáte mne. Co ode mne potřebujete?" ptá se setníkových sluhů. Ti mu hned odpovídají: "Posílá nás za tebou náš pán Kornélius. Přestože je setníkem v římském vojsku, je to spravedlivý muž. Ctí tvého Boha a prosí tě, abys ho navštívil. Včera, když se modlil k Hospodinu, ho navštívil nebeský anděl. Na jeho příkaz tě nyní zve do svého domu, aby mohl vyslechnout tvoje poselství."
Petr poslouchá a pomalu se smiřuje s tím, že poprvé v životě vstoupí do domu pohana a ještě k tomu dobrovolně. No, dobrovolně, k tomuto kroku se cítí být trochu tlačen Bohem. "Přátelé", říká nakonec, "dnes už bychom před setměním do Cesareje za světla nedorazili. Ubytujte se a ráno vyrazíme. Přijímám nabídku vašeho pána."
Kornéliovým podřízeným v té chvíli padá kámen ze srdce. Ví, jaká nevraživost panuje mezi Židy a Římany. Celou cestu se obávali, že je Petr odmítne a oni se budou muset vracet s nepořízenou. Mají radost, že díky Petrově ochotě splní rozkaz a potěší svého pána.
A Petr? Ten má smíšené pocity. Ví, že udělal správně, když poslechl hlas Ducha svatého. Má ale obavy, jak se na to, co ho zítra čeká, budou dívat jeho židovští bratři. Pochopí to, nebo ho odsoudí? S těmito myšlenkami jde večer spát a vše předkládá při své večerní modlitbě Bohu. Modlitbu končí slovy: "Pane, ať se stane tvá vůle. Jen mi prosím dej moudrost, abych tě nezklamal."
