Když byl na vrcholu své investigativní slávy, báli se ho kriminálníci i politici, kterým za nehty ulpělo něco, co nemělo. Dnes je prý nejpopulárnějším politikem v naší zemi.
Možná doufal, že ho jeho bývalí kolegové, investigativní novináři, nechají stranou svého zájmu. Nenechali. Jejich zájem je stejně upřímný a tvrdý, jako kdysi býval ten jeho.
Určitě není snadné být vrcholovým politikem, v jehož minulosti i současnosti se neustále vrtají senzacechtiví novináři a navíc ho na každém kroku pronásledují paparazzi. Radek John tohle všechno dobře znal z pozice novináře.
Teď to začíná poznávat i z druhé strany. Šikovní kolegové objevili jeho nemanželskou dceru, nevěru a v poslední době vytahují na povrh jeho působení v podivném obchodu s VZP...
Novináři budou určitě hledat a objevovat dál. A obdivovatelé pana Johna si možná začnou klást otázky: “Mohu důvěřovat člověku, který roky podváděl manželku a své nejbližší? Co když se teď stejně chová vůči mně, svému voliči? Mohu věřit muži, který hlasitě hovoří o boji proti korupci a přitom je možné, že se na ní také podílel? Nebude za pár týdnů stejný jako ostatní politici?“
Lidové přísloví říká: “Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!“ Pan John je důkazem, že tahle moudrost stále platí. Pokud chce splnit alespoň část slibů, kterými získává svou popularitu, musí počítat s tím, že se dostane pod stejný drobnohled, pod jakým v době své novinářské slávy držel spoustu svých současných politických rivalů.
Před léty jsem dostal dobrou radu od mého staršího bratra: “Když uděláš někdy něco špatného, nesnaž se vymlouvat a omlouvat. Přiznej pravdu, to lidé nečekají. A uvidíš, že to bude snadnější, než přemýšlet nad tím, co by tvou chybu omluvilo!“ Je to dobrá rada. Už se jí řídím dlouho a zatím funguje.
Strana, které šéfuje pan John se jmenuje Věci veřejné. Bylo by fajn, kdyby její vedení i členové před veřejností přestali tajit a maskovat “hříchy svého mládí“ i ty současné. Zveřejněním nejen "věcí veřejných", ale i těch "svých věcí" by se stali pro investigativní novináře a paparazzi nezajímaví. Neměli by totiž co hledat.
A já bych, možná, konečně našel stranu, které bych mohl dát s klidným svědomím svůj hlas.
