Lidé, kteří mají dobrou paměť, nejsou většinou moc oblíbení. Připomínají nám totiž to, nač bychom rádi zapomněli. Proto je, zvláště v době voleb, nemají rádi ani politici.
Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. (Lukáš 2,17-19)
Lukáš připomíná, že Marie, když slyšela pastýře a jejich vyprávění o tom, jak je navštívili andělé, „to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom“. Myslím, že je to důležitá poznámka.
Proč? V životě si vše nemůžeme ověřit vždy hned. Jsou situace, kdy se musíme rozhodnout a přitom víme, že ještě nemáme dostatek informaci, abychom měli jistotu, že jsme zvolili správně.
Když už jsem vzpomněl volby, příklad Marie nás vede k tomu, abychom zvláště u nových stran „pamatovali“. Dáme-li jim svůj hlas, sledujme pozorně, jak plní předvolební sliby.
Není ostuda, uděláme-li špatné rozhodnutí. To se stává každému. Horší je, když se pak tváříme, jako by se nic nestalo. Marie přemýšlela o tom, co viděla i slyšela, a také si pamatovala.
Pamětníci nejsou populární. Připomínají totiž to, co by většina raději nechala ukryté pod nánosem minulosti. Přesto je, pokud sami zapomínáme, potřebujeme. Mohou nás totiž zachránit před tím, abychom své chyby znovu opakovali.
Bože, díky za příklad Marie. Učíš mne, že někdy je třeba čas k tomu, abych měl jistotu, že jsem se rozhodl správně.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Nestačí jen slyšet ...
