Dnes se naposledy zastavíme u ovoce, které plodí víra v Ježíše Krista. Zbývá nám to sedmé. Předchozích šest tvoří ctnost, poznání, zdrženlivost, trpělivost, zbožnost a bratrská náklonnost. Pokud naše víra vykazuje těchto šest plodů, pak se můžeme těšit, že získáme i ten poslední.
Dnes chci citovat slova ze 2. Petrova dopisu v překladu dr. Petrů. Líbí se mi, jakými slovy popisuje šesté a sedmé ovoce živé víry:
"A proto vynaložte veškerou píli a horlivost
a snažte se dospět pomocí víry k řádnému životu,
skrze řádný život k poznání,
přes poznání k sebeovládání,
přes sebeovládání k trpělivosti,
přes trpělivosti k nábožnosti,
přes nábožnost k bratrské lásce
a přes bratrskou lásku k lásce vůbec." (2. Petrův 1,5-7, překlad dr.Petrů)
Přiznám se, že bych byl raději, kdyby Petr, stejně jako můj táta, neměl tak rád tu biblickou sedmičku. Možná by skončil u šestého ovoce a já bych si mohl namlouvat, že to nějak zvládnu. Jenže Petr u šestky neskončil a přidává sedmé ovoce, na které lidská síla v žádném případě nemůže stačit.
Myslím, že nemám velký problém milovat své rodiče. I když, opět musím přiznat, že byla doba, kdy jsem je rád neměl. Podobné je to i s mou láskou vůči manželce, dětem, kamarádům a přátelům. Většinou ani nemám problém s tím, že mám milovat své duchovní sourozence. Jenže Petr tím sedmým ovocem míří k tomu, co slyšel od svého Mistra – Ježíše Krista: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.´ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Matouš 5,43-48)
Dokážete milovat své nepřátele? Já ne. Dokonce jsem se na Boha zlobil, jak po mně něco takového vůbec může žádat. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, že kdyby Bůh nemiloval i své nepřátele, pak bych byl bez šance.
Ježíš za nás zemřel v době, kdy jsme Boha považovali za svého nepřítele. Apoštol Pavel napsal: "Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní." (Římanům 5,8)
V dopise Koloským to říká na plná ústa: "I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony - pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo kázáno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já, Pavel, stal služebníkem." (Koloským 1,21-23)
Posledním ovocem víry je láska. Skutečná láska, která lidi nerozděluje na ty, co mi jsou sympatičtí a na ty ostatní. Bůh nabízí svou lásku i nepřátelům. Nabízí ji s vírou, že alespoň z některých nepřátel se nakonec stanou přátelé. I my máme milovat své nepřátele. Je to něco, co sami nikdy nedokážeme, protože milovat nepřátele umí jen Bůh. A nám se to podaří jen tehdy, když dovolíme Ježíši, aby vstoupil do našeho srdce. Pak totiž bude ty naše nepřátele milovat Boží láska v nás. Proto Ježíš říká: "Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Matouš 5,48)
