Otec v synově stínu

        Výběrem Saula za krále Izraele nejsou nadšeni všichni Židé. Mnohým z nich vadí jeho původ. To, že pochází z malého kmene Benjamínců. Saul si to uvědomuje a proto po vítězné bitvě s Amónci ihned rozpouští vojsko, které se tehdy shromáždilo. To ale není šťastné řešení.

        Nepřátelé mají z Židů, a hlavně z jejich Boha strach. Hebrejové jsou zase plní odhodlání udělit Pelištejcům poslední lekci, která by je jednou provždy odradila od toho, aby napadali izraelské území.
        Pelištejci v té době ovládají stále více území, které patří Židům. Jsou už tak silní, že si mohou dovolit zbourat Hebrejům všechny jejich kovárny. Nakonec Židům zakáží výrobu železa. Nejen zbraní, ale i hospodářského náčiní. Pokud Izraelci potřebují opravit motyku nebo lopatu, musí s tím jít za pelištejským kovářem.

Pelištejci chtějí opět bojovat
        Rok po Saulově vítězné bitvě s Amónci je Izrael znovu napaden pelištejským vojskem, které táboří v Mikmásu. "Měli třicet tisíc vozů, šest tisíc jezdců a lidu takové množství jako písku na mořském břehu."⁽¹⁾ Saul má v té době k dispozici jen malou posádku: "vybral si z Izraele tři tisíce mužů; dva tisíce jich bylo se Saulem v Mikmásu v Bételském pohoří, tisíc jich bylo s Jónatanem v Gibeji Benjamínově".⁽²⁾
        Mezi Židy se šíří panika. Všichni mají hrůzu z toho, co se stane, až Pelištejci zaútočí. Lidé opouštějí své příbytky a hledají útočiště "v jeskyních, rozsedlinách, skalních stržích, slujích a jamách."⁽³⁾ Saul svolává bojovníky z celého Izraele, ale sám má obavy z toho, jak to dopadne, pokud dojde k boji.
       Jeho nerozhodnost se přenáší na ostatní a všichni postupně ztrácejí odvahu.

Saulova osudná chyba
        Hebrejské vojsko se schází v Gilgálu. Tak, jak to před časem Saulovi přikázal Samuel. "Potom sestoupíš přede mnou do Gilgálu a já sestoupím k tobě, abych obětoval zápalné oběti a připravil hody oběti pokojné. Sedm dní budeš čekat, než k tobě přijdu. Pak ti dám vědět, co máš udělat."⁽⁴⁾ Byli domluveni, že sedmý den spolu přinesou oběť.
       Izraelci se postupně schází v Gilgálu. Jak roste jejich počet, roste i Saulovo sebevědomí. Jenže pak přiběhne posel a hlásí, že vše vypadá, jako by se Pelištejci chystali k boji. Mezi Hebreji se začíná šířit strach. I na Saulovi je poznat, že není ve své kůži. Neustále se dívá nějak ven z tábora, jako by někoho čekal.
       Ubíhá den za dnem a Saul jen stále někoho vyhlíží. Ta nečinnost začíná ubíjet odvahu. Někteří Židé utíkají domů a mnozí se dokonce přidávají na nepřátelskou stranu. A Saul stále jen čeká. Ani se nesnaží povzbudit své bojovníky. Svým nečiněním je spíš zmalomyslňuje.
       Král si uvědomuje, že bez Boží pomoci jsou ztraceni. Už sedmý den čeká příchod Samuela, ale ten stále nepřichází. Nakonec to už Saul nevydrží a vydá rozkaz: "Přineste ke mně oběť zápalnou a pokojnou."⁽⁵⁾ Má takový strach ze svých nepřátel, že si dovolil udělat něco, co mohl provést jen kněz.
        Oběť byla přinesena Hospodinu. Právě v té chvíli do tábora přichází Samuel. Obrací se na Saula: "Cos to udělal?"⁽⁶⁾ Ten mu odpovídá: "Když jsem viděl, že se lid ode mne rozprchává, neboť tys k určenému dni nepřicházel, a že se Pelištejci shromáždili v Mikmásu, řekl jsem si: Pelištejci teď sejdou proti mně do Gilgálu a já jsem si nenaklonil Hospodina. A tak jsem se opovážil zápalnou oběť obětovat sám."⁽⁷⁾
        Saul má pocit, že tím je vše vyřešeno. Jenže Hospodin to vidí jinak a Samuel proto tlumočí jeho vzkaz: "Počínal sis jako pomatenec. Nedbals příkazu, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Tak by byl Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky. Teď však tvé království neobstojí.
Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce. Jemu Hospodin přikáže, aby byl vévodou nad jeho lidem, protože ty jsi nedbal toho, co ti Hospodin přikázal."⁽⁸⁾
       Saul je v šoku. Vždyť to myslel dobře. Chtěl zachránit Izrael a teď se dovídá, že Hospodin za něho už našel náhradu.
____________
⁽¹⁾1.Sam.13,5;  ⁽²⁾1.Sam.13,2; ⁽³⁾1.Sam.13,6;  ⁽⁴⁾1.Sam.10,8; ⁽⁵⁾1.Sam13,9; ⁽⁶⁾1.Sam.13,11; ⁽⁷⁾1.Sam.13,11-12; ⁽⁸⁾1.Sam.13,13-14;