Svobodu si každý představuje jinak. Jako malé děti jsme se těšili, až jednou vyrosteme natolik, že už budeme moct dělat, co se nám zlíbí a nikdo nám do toho nebude mluvit. Pak dorosteme, nadechneme se zhluboka té vysněné svobody a zjistíme, že to zas až tak velké terno není.
Jako kluk jsem chodil na návštěvy k sousedovi, kterého nemoc upoutala na lůžko. Nemohl chodit a těšil se, až konečně dostane vozík, na kterém se zase dostane ven. Pak zase bude svobodný...
Podívejme se, co je o svobodě napsáno v listu Římanům: "Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. Co z toho plyne?
Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.
Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti." (Římanům 6,14-18)
Nepřipadá vám to absurdní? Pavel píše, že jsme osvobozeni, abychom se stali sluhy. Copak je sluha svobodný? Vždyť musí poslouchat svého pána. To je nějaká svoboda?
Už se zase delší dobu odhodlávám k tomu, že začnu hubnout. Chci zase pokořit metrák. Tedy, chci svou váhu dostat pod něj, abych byl zase "do cent". Zatím s tím mám problém, protože zvláště večer nezvládám svou chuť k jídlu. A hlavně, mám rád brambory a chleba.
Už jsem vyzkoušel spoustu diet. Dnes už vím, že mi dieta nepomůže. Jediná pomoc je v tom, že se naučím jíst jen tolik, kolik potřebuje mé tělo. Bez ohledu na to, co mi říká můj "rozežraný" žaludek. Přestat, i když jsou na stole mé tak oblíbené chlebíčky. Uvařit jen tolik brambor, abych se nemohl dojídat...
Pokud chci být svobodný od nadváhy nebo obezity, musím poslouchat své tělo a rady těch, kteří rozumí skutečným potřebám mého organismu. Nezbývá mi nic jiného, než se naučit novým stravovacím návykům, což v mém věku nebude snadné. Ale pokud chci být svobodný od zbytečných kil, pak musím...
Podobné je to i s naším bojem, který se týká hříchu. Pokud nechci otročit zlu, musím sloužit dobru. Jsme u toho, co psal Pavel minule: "...nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale... propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu..."
Pokud nechci být závislý na zlu, potřebuji spolupracovat s Bohem, který dokáže zvládnout nejen mou chuť na jídlo, ale i mé pokukování po hříchu. Bez Boha se mi bude zdát každý hřích stejně přitažlivý a žádoucí, jako Evě v ráji to ovoce ze zakázaného stromu. Eva "viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost". O chvíli později už toho litovala.
Pavel dává svobodu od hříchu do přímé souvislosti s nasloucháním Bohu. Když naslouchám mému Bohu, mohu ho lépe poznat a pak pro mne nebude problém ho i poslouchat. Poslušnost mne nespasí, protože spasení je Boží dar. Přesto je v mém životě poslušnost důležitá. Ochrání mne před spoustou zbytečných problémů, které díky mé poslušnosti ani nenastanou.
