Umění odpouštět je jedním z léků na spoustu nemocí moderní doby. Problém je ale v tom, že tento lék nekoupíme v žádné lékárně a v běžné škole se tento předmět nevyučuje.
Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23,33+34)
Odpuštění je jedním ze základních znaků křesťanství, protože Ježíš, který je ve středu víry křesťanů, učil vlastním příkladem, co to odpuštění vlastně je.
Ve chvíli, kdy visí na kříži, nemyslí na sebe, ale na lidi, kteří stojí okolo. Většina z nich podlehla davové psychóze. Podle Ježíše vlastně ani nevědí, co dělají, když teď oslavují jeho ukřižování. Proto říká: „Otče, odpusť jim. Většina z nich si brzy uvědomí, co udělali.“
Pro mne osobně jsou tato slova velice důležitá. Nejsem lepší než Židé stojící okolo kříže. I já se čas od času nechám „strhnout davem“ k něčemu, co bych s jasnou hlavou nikdy neudělal. A právě ve chvíli, kdy si svůj omyl uvědomím, jsou pro mne tato Ježíšova slova balzámem pro mé nitro.
Ta slova mne ale vedou k tomu, abych si dokázal sám uvědomit, že ne vždy, když mi druzí ubližují, vědí, co dělají. Možná i oni podlehli tomu, co o mně tvrdil někdo, kdo mne nemá rád. Pokud si chci vzít příklad z Ježíše, pak by tito lidé měli ode mne slyšet: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají…“
Bože, když mi někdo ublíží a toužím po pomstě, naplň mé nitro raději Tvou odpouštějící láskou, která mi vrací pokoj.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Pohled plný lásky
