"Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere!" Na tohle přísloví jsem si vzpomněl při pročítání dalších textů Pavlova listu Římanům. Apoštol pokračuje ve své úvaze o postoji Židů k milosti, kterou i jim nabízí Hospodin.
"Ale ne všichni přijali evangelium.
Už Izaiáš říká: `Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?´Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.
Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst?
Ovšemže slyšeli! `Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.´
Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno?
Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: `Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.´
A Izaiáš má odvahu říci: `Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.´
O Izraeli však říká: `Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.´ " (Římanům 10,16-21)
Evangelium – dobrá zpráva o spasení z milosti – není novozákonní objev. Pavel říká, že bylo proroky zvěstováno už v době Starého zákona. A cituje například proroka Izaiáše.
Pokud bychom se podívali do Judova listu, ten posouvá začátek šíření radostné zprávy ještě do vzdálenější doby: "Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama..." (Juda 1,14)
Ale můžeme jít ještě dále, až do ráje. Hned po pádu našich prarodičů jim Bůh slibuje, že se jim narodí potomek, který přemůže zlo a zničí i jeho původce ďábla.
Evangelium je dobrá zpráva o tom, že Bůh nenechá vládnout hřích na naší planetě věčně. Evangelium je také dobrá zpráva o tom, že Bůh chce porazit i hřích, který je v nás.
Izrael mohl vnímat Boží milost a lásku od samého začátku své existence: "Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha; tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím.
Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského.
Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání." (Deuteronomium 7,6-9)
Od samého počátku nabízí Hospodin Izraeli svou milost, pokud ho budou poslouchat a nebudou přitom spoléhat na své skutky. Pavel cituje Izaiáše, který zaznamenal smutné Boží konstatování: "Po celé dny vztahoval jsem ruce k lidu svéhlavému, k těm, kdo chodí po nedobré cestě, za vlastními úmysly. Je to lid, jenž neustále do očí mě dráždí..." (Izaiáš 65,2-3)
"Jak mohli být Židé tak hloupí?" Takové myšlenky mne dřív napadaly při čtení Starého zákona. Později jsem pochopil, že Hospodin nabízí stejnou milost i mně. Pokud ji odmítám, dopadnu stejně jako oni. A to bych nechtěl.
